Už dlouhou dobu mě láká projekt Week of life, který spočívá v tom, že má člověk za úkol každý den v týdnu vyfotit 9 fotografií, které nějakým způsobem zachycují jeho den. Jen tak na zkoušku jsem si na svém starém blogu kdysi zkusila zdokumentovat jeden den. Minulý víkend jsem se odhodlaně pustila do focení s cílem pokusit se zdokumentovat celý týden. Ale bohužel nakonec zůstalo jen u dvou dnů. Fotit během pracovního týdne není tak jednoduché, zvlášť když se už brzo stmívá a já s sebou nemůžu vláčet v kabelce velkou zrcadlovku. Řekla jsem si, že si tu na památku uložím alespoň ty dva dny - je to lepší, než nic!

Sobota 3. listopadu

Svačinka

Brambora vykvetla

Vyšli jsme si na procházku k řece. Tahle loď už doplula.

Stará stavba u řeky, která vypadá jako šibenice.

Lístek s krajkou.

Slunečné ráno

 Snídaně se připravuje. 

Manžel si kreslí podvozky. 

Vydali jsme se k moři. Je překvapivě teplo a tak si dopřávám zmrzlinu na pláži. 

Rozbouřené moře.

Hledám zajímavé kamínky na pláži.

Tehle fotka byla už v minulém článku, tak se omlouvám, že je tu znovu. Krásný večer na pláži.

Slunce pomalu zapadá.

Dobrá zpráva je, že jsme si s mužem pořídili nový foťák, malý kompakt, který se dá nosit v kapse všude s sebou! Takže to vypadá, že bych se mohla do projektu zapojit a pokusit se opravdu nafotit celý týden. 

A co vy, baví vás dokumentovat své dny nebo malé radosti? Láká vás nafotit svůj týden? Nebo alespoň jeden den?

Od té doby, co jsem naposledy přidala článek s (ne)malými radostmi, uběhlo přes tři měsíce. Tak jsem si řekla, že takhle to dál nejde a musím s tím něco udělat. Minulý týden jsem si tedy radosti zase začala poctivě zapisovat a podařilo se mi jich najít víc než dost!

Dnes jsem mohla vstávat později, než normálně, protože se mi pracovní doba posunula od 9 do 17 hod. Měla jsem pocit, že mám ráno spoustu času a nemusela jsem se honit a spěchat, což bylo opravdu příjemné.

Po práci mi kolegyně nabídla, že mě sveze autem, protože měla zrovna cestu do obchodu, který je jen pár minut od domu, kde bydlím. Tak jsem se dostala domů o trošku dřív.

V práci to bylo docela klidné. Dostala jsem "feedback" neboli zpětnou vazbu od manažera za ty tři měsíce, co jsem v práci. Byla jsem překvapená, že mi nic nevytknul, ale naopak mě chválil, že pracuju dobře. Hodně mě to povzbudilo, protože ta práce někdy není zrovna lehká, hlavně když mám nějaké rozzlobené zákazníky, se kterými není rozumná řeč.