sobota 22. září 2018

Pohádky z vřesu a kapradí - Bellingham

22.9.18 0 Comments
Před dvěma týdny k nám zavítala na návštěvu skvělá Rioli. Protože toužila po dešti, chladu, ponuré atmosféře a kopcích, vydali jsme se s ní na výlet na šerá vřesoviště.


Cesta autem k nejbližšímu okraji národního parku Northumerland vedla nahoru a dolů, což nebylo zrovna to nejlepší pro můj žaludek, ale nějak jsem to zvládla. Když jsme dojeli do vesničky Bellingham, nejdřív jsme zašli do turistického obchůdku, kde jsem koupila záložky s veverkami. Pak jsme se vydali směrem do kopců mezi zelenými poli, zídkami a všudypřítomnými ovcemi.


Bylo správně poeticky ponuré anglické počasí, nad hlavou se nám honily šedé mraky a celé údolí pod námi se brzy zahalilo do mlžného oparu. Nepršelo, jen trochu mžilo. Když jsme vystoupali ještě trochu výš do holých všesovišť, hned jsme pocítili vítr, který se tu bez ustání prohání. Byli jsme rádi, že máme čepice a já jsem litovala, že jsem zapomněla na rukavice.

V dálce nás zaujaly zajímavé skály, tak jsme se k nim vydali. Sešli jsme ze značené cesty a brzy jsme zjistili, že to značně ztěžuje chůzi; do mechových polštářků jsme se bořili jako do sněhových závějí. Nakonec jsme se ale přeci jen dostali až ke skalám, vyšplhali nahoru a tam poobědvali. Cítila jsem se přitom jako na Větrné hůrce.


Cestou ze skal jsme se na chvíli posadili do mechu a vychutnávali si okolní tichou a poklidnou atmosféru. 

Dál jsme se ještě chtěli podívat na vodopád, kam vedla turistická cesta z vesnice, ale my jsme k němu přicházeli z opačné strany. Stálo nás to nějaké přelézání ohrad a prodírání lesem, ale nakonec jsme přeci jen našli správnou cestu. 
Dostali jsme se do zalesněného údolí, kterým protékala řeka a najednou se tu vyrojili i nějací další turisté, což bylo po klidné samotě vřesovišť trochu překvapivé. Po chvíli jsme došli na konec cesty a před námi se otevřel pohled na vysokou skalní stěnu, po které stékal krásný vodopád.


Cesta zpět do vesnice chvílemi připomínala prales, jak už to tady v anglických lesech bývá. 
 

Kapradí rostlo i na stromě.

Byl to moc krásný výlet a do vřesovišť jsme se vydali i další den, ale o tom zase v příštím článku...

Více si můžete přečíst na blogu mého muže.

neděle 16. září 2018

Cheviot Hills

16.9.18 7 Comments
Stále dlužím článek s fotkami z posledních dvou dnů naší dovolené v Northumberlandu. Přišlo mi do toho 10 dní bez internetu, stěhování, spousta uklízení a pak návštěva jedné skvělé kamarádky z Čech. Mezitím se mi nashromáždila spousta dalších fotek a námětů na články, hlavně o dalším toulání ve vřesu a kapradí. Tak abych nezdržovala, tady je pár fotek z našich dvou výletů do kopců Cheviot.

neděle 12. srpna 2018

Lindisfarne a Bamburgh

12.8.18 6 Comments

Vítejte u pokračování vyprávění o naší dovolená v Northumberlandu. Protože mi první dny v nové práci daly docela zabrat, neměla jsem tolik času na psaní článků. Ale už jsem se tam trochu zorientovala, tak snad se budu věnovat blogu zas trochu víc.

Druhý den našeho pobytu v Northumberlandu jsme se vydali navštívit dvě významná historická místa - ostrov Lindisfarne a hrad Bamburgh.

První v pořadí byl Lindisfarne, který se také nazývá Svatý ostrov. Abyste se tam dostali, musíte si nastudovat časy přílivu a odlivu, protože pouze za odlivu se dá přejet na ostrov autem nebo tam dojít poutnickou cestou. Pokud si nedáte pozor a příliv vás dostihne, můžete skončit s autem ponořeným ve vodě (na což mnohé cedule na ostrově názorně upozorňují).
Největší zajímavostí na ostrově jsou pozůstatky kláštera založeného v 7. století irským mnichem Aidanem. Byla tu vytvořená nádherná iluminovaná kniha známá jako Lindisfarnský evangeliář (Lindisfarne Gospels), kterou si tu ale bohužel prohlédnout nemůžete, protože je vystavená v Londýně. Zároveň je Lindisfarne prvním místem v Anglii, ke kterému připluli vikingové. Pokud jste sledovali seriál Vikingové, možná si vzpomenete na scény, jak klášter vyplenili a mnichi pobyli. Právě kvůli nájezdům vikingů nakonec mniši klášter opustili a přesunuli se do Durhamu. Později byl klášter obnoven Normany, ale bohužel byl nakonec zrušen králem Jindřichem VIII. v 16. století a od té doby už jen pustnul a lidé z něj čerpali materiál na stavbu domů.


Tenhle kostel se sice tváří dost moderně, nicméně jeho základy jsou prý starší než samotný klášter.

Uvnitř kostela 'The Parish Church of Saint Mary the Virgin'.

Od kláštera jsme se vydali směrem ke hradu, kterému se říká jednoduše 'Lindisfarne Castle' a pochází ze 16. století. Hrad se začal stavět v době, kdy už byl klášter zrušený, takže se k jeho stavbě použily i kameny z kláštera.

Zátoka s kotvícími lodičkami a hradem ozdobeným ježatým lešením v pozadí.

Pláž na konci světa... Na opačném břehu se rýsuje hrad Bamburgh.

Možná to vypadá malebně, ale foukal tam takový vichr, že jsem si musela sundat klobouk, aby mi neuletěl,  a vlasy jsem si musela sepnout do culíku, abych přes ně vůbec viděla na cestu. Za tu chvíli mi pěkně omrzly uši.

Podařilo se nám vrátit z ostrova dřív, než nám cestu zaplavila voda, a vydali jsme se směrem k Bamburghu. Hrad rozhodně nejde přehlédnout, protože se tyčí na vysoké skále a působí opravdu majestátně.

Hrad pochází z 5. století, dříve se nazýval Bebbanburgh. Pokud jste sledovali seriál nebo četli knihu Poslední království, určitě si vzpomenete na Uthreda z Bebbanburghu, který je bohužel jen vymyšlená postava, nicméně historické reálie víceméně odpovídají skutečnosti. Původní pevnost byla zničená vikingy v 10. století a později obnovena Normany.

Archeologické vykopávky na nádvoří.

 Jedna fotka z hradního interiéru.

Z hradeb se nám naskytl krásný výhled na ostrovy Farne, kam si lidé jezdí fotit papuchalky. Moc ráda bych se tam někdy vydala!

Slunce krásně svítilo a na pláži pod hradem se koupala spousta lidí.

Neodolali  jsme a také jsme sešli dolů na písčitou pláž, kde jsme si zuli boty a začali jsme se brouzdat ve vlnách. Voda sice byla dost studená, ale kdybych měla s sebou plavky, asi bych se nechala zlákat a zaplavala si. Bamburgh vypadal ve večerním světle nádherně.

Příště se můžete těšit na zážitky z výletů po Cheviot Hills.

P.S. Článek mého muže na stejné téma najdete TADY.


neděle 5. srpna 2018

Hrad Alnwick

5.8.18 7 Comments
Konečně jsem se dostala k tomu, abych zveřejnila první část zážitků z dovolené v Northumberlandu, kam jsme se vypravili minulý týden. Naše cesta začala ve středu, kdy jsme se vydali do městečka Wooler, které leží mezi kopečky Cheviot Hills. Po cestě jsme se ale zastavili ještě na hradě Alnwick (čti Anyk), který je mimo jiné známý jako místo, kde se natáčely některé scény z Harryho Pottera.


pondělí 23. července 2018

(Ne)malé radosti 11

23.7.18 13 Comments
Tenhle týden přinesl spoustu nových zážitků a zkušeností, protože jsem nastoupila do nové práce. Bylo to stresující a zajímavé zároveň. Teď už se těším na cestu do národního parku Northumberland, kam vyrážíme ve středu. 

Pondělí 16.7.
Dopoledne jsem zašla do charity shopu, abych se rozloučila s vedoucí. Hezky jsme si popovídaly. Dlužila jsem 2 libry za knížky, co jsem si vzala minule a jak si myslíte, že to dopadlo? Odnesla jsem si ještě další tři knížky, dohromady za libru!


 Největší radost mi udělal Rytíř sedmi království, kterého už mám doma v češtině. Tohle vydání je plné nádherných ilustrací. 


Úterý 17.7.
Podařilo se nám vyřídit potřebné náležitosti s realitní agenturou a budeme se moct stěhovat do nového bytu! Už se na to opravdu těším, i když samotné stěhování proběhne zřejmě až ke konci srpna. 

Středa 18.7.
Dozvěděla jsem se, že ve firmě, kde budu pracovat, je potřeba dodržovat dress code. Vydala jsem se tedy s obavami do města shánět nějaké slušné pracovní oblečení. Nakonec se mi podařilo koupit několik pěkných kalhot, dvoje boty a jedny letní šaty, které asi do práce nebudou úplně vhodné, ale nemohla jsem jim odolat, protože byly prostě dokonalé!

Začínám mít nějak moc oblečení s květinovými vzory...

Čtvrtek 19.7.
První den v práci. Měla jsem velké obavy, že třeba nebudu dostatečně rozumět a byla jsem pěkně nervózní. Při příchodu jsem zjistila, že se nebudu školit sama, ale společně se mnou začínají další tři lidé - Ekvádorec, Rumunka a Makedonec. A naše školitelka byla Slovinka. Zjistila jsem, že tam pracují lidé z celého světa, což se mi moc líbí. Stihla jsem si popovídat s kolegy z Portugalska, Turecka, Polska, Ukrajiny... Naštěstí jsem všem rozuměla a všichni byli přátelští a vstřícní. Jen těch informací bylo strašně moc a nějak mám zatím pocit, že v tom všem plavu. 

Když jsem přišla domů, čekala tu na mě krásná kytička od mého nejmilešího. 

Pátek 20.7.
Ráno mi nebylo moc dobře od žaludku a myslela jsem si, že se mi ani nepodaří dojít do práce. Asi moje tělo reagovalo na stres z předchozího dne. Jakmile jsem ale přišla do práce, udělalo se mi dobře. Celý den jsme seděla u kolegů a učila se od nich, jak pracovat v systému. Zjistila jsem, že je tu dokonce jedna česká dívka, která měla velkou radost, že si s někým může popovídat česky (a já samozřejmě taky!). Už začínám mít pocit, že se v tom trochu víc orientuju, hlavně vyřizování požadavků je docela jednoduché, jen těch telefonních hovorů v angličtině se dost bojím. Nebudu totiž komunikovat jen s českými a slovenskými zákazníky, protože těch je málo, ale budu muset odpovídat i na hovory od britských zákazníků. 

Sobota 21.7.
Tak konečně zase volný den! Věnovali jsme se hlavně úklidu bytu, protože v pondělí k nám dorazí manželovi rodiče.

Neděle 22.7.
Po obědě jsme vyrazili nakupovat do města, protože jsme potřebovali ještě pár věcí, než pojedeme na dovolenou do národního parku Northumberland. Já jsem potřebovala nové turistické boty, protože ty staré už se mi rozpadají. Podařilo se mi najít skvělé boty hned v prvním obchodu, kam jsme zašli. Potom jsme se ještě stavili v Primarku pro pyžámko s jednorožcem!

Já se do toho pyžama úplně zamilovala!

Jaký týden jste měli? Jak vypadá vaše oblíbené pyžamo?


pondělí 16. července 2018

(Ne)malé radosti 10

16.7.18 13 Comments
Minulý týden sice špatně začínal, ale skončil víc než dobře. Nejlepší věcí je samozřejmě to, že se mi podařilo získat práci. Ale sešly se i další pěkné zážitky, které bych s vámi chtěla sdílet.

Pondělí 9.7.
Konečně mi přišel dopis od mé nejlepší kamarádky z České republiky! To byla opravdu radost, protože jsem se už trochu bála, že se někde na cestě ztratil.
Na zahradě nám už dlouho rostla vysoká rostlina, na které se teď objevily krásné květy. Pokud se nemýlím, měla by to být vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum).


Úterý 10.7.
Pozvali mě na pracovní pohovor! Už jsem v to vůbec nedoufala, protože mi napsali, že můj překlad do slovenštiny, který jsem psala na prvním pohovoru, nebyl dost dobrý. Pak mi ale volali, že se spletli. 


Středa 11.7.
Získala jsem práci! Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit! Byla jsme na pracovním pohovoru a potom mi hned volali, že mě chtějí. Konečně úspěch!

Koupila jsme si tyhle dvě šílené izolepy s papouškem a tukanem.  Na léto se můžou hodit! ;) Už se těším, jak si s nimi vyzdobím diář nebo příští dopis kamarádce.

Čtvrtek 12.7.
Večer jsme si s mým milým vyšli na procházku, protože se konečně na chvíli ukázalo slunce. Vzala jsem si sebou foťák, ale pak jsem zjistila, že jsem do něj zapomněla dát kartu :D. Tak jsme se kolem sebe dívali jen očima a bylo nám krásně.

Kytička, kterou jsem dostala od svého milého muže. Pokusila jsem se ji určit, měl by to být hvozdík kartouzek. 

Pátek 13.7.
Vyšla jsem si na procházku a tentokrát se mi podařilo vzít foťák i s kartou! V okolí našeho domu je všechno krásně rozkvetlé, našla jsem spoustu fotogenických zákoutí a celkově mi ta krátká procházka zvedla náladu. Někdy stačí tak málo!

Sobota 14.7.
Dopoledne jsme vyrazili do Sunderlandu, kde probíhal závod vysokých lodí (Tall Ships Race). Bylo tu možné vidět  přes 50 lodí z celého světa, historické i moderní. Nejdřív jsme si mohli lodě prohlédnout zblízka, protože kotvily v přístavu, ale kolem jedné hodiny začaly postupně vyplouvat na moře, aby se přichystaly k závodu. Největší lodí byla ruská plachetnice Mir, jejíž hlavní stěžen měří 52 metrů. Bylo krásné počasí, ale slunce pražilo trochu moc.


Museli jsme odejít kolem čtvrté hodiny, abychom stihli prohlídku bytu v úplně jiné části města. Byt se nám moc líbil, tak snad se nám podaří zařídit stěhování a vše půjde hladce. Mám z toho velkou radost, protože v současném bytě je hodně věcí, které mi vadí. 

Neděle 15.7.
Protože se můj milý včera spálil na slunci, zůstali jsme dnes raději doma a odpočívali jsme. Včerejší den nás inspiroval k tomu, abychom si pustili druhý díl Pirátů z Karibiku, který můj milý ještě neviděl.

V neděli je potřeba dát si nohy nahoru!

Jaký byl váš týden? Co vám udělalo radost?


čtvrtek 12. července 2018

Jak získat práci v zahraničí

12.7.18 17 Comments
Mám práci! Volejte sláva a tři dny se radujte! Po půl roce marného hledání se to konečně podařilo.


Nesnáším hledání práce. Fakt. Ten proces je úmorný, zdlouhavý, deprimující a často i ponižující. Protože jsem ho absolvovala ve svém životě až příliš často, rozhodla jsem se s vámi podělit o pár věcí, které jsem se naučila. 
Na internetu existují tisíce stránek, které radí, jak na hledání práce, jak správně sestavit životopis, motivační dopis a podobně. (Vím to, protože jsem je všechny procházela). Rozhodně neříkám, že mám nějaké univerzální rady, jsou to pouze moje zkušenosti, které by vám možná mohly přinést trochu inspirace.
 

1. Zkuste pracovat jako dobrovolník.
Tohle je vážně geniální věc a jsem hrozně ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet. Když přijedete do cizí země, často jste lehce zmatení, nevíte, kde začít, máte strach a pochybnosti, jestli dokážete opravdu dobře rozumět a konverzovat s místními. Jako dobrovolník si to můžete vyzkoušet bez zbytečného stresu a tlaku. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem narazila na partu báječných lidí, kteří ke mně byli neskonale trpěliví, shovívaví k mých chybám a ještě navíc s nimi byla sranda. Rozmluvila jsem se, trochu jsem si naposlouchala ten jejich šílený akcent (pořád si netroufám tvrdit, že jim dokonale rozumím), získala jsem zase nějaké nové zkušenosti a hlavně jsme jen neseděla doma a nelitovala se.

 Hlavně ty zkušenosti!

2. Vystavte svůj životopis
Spousta serverů na hledání práce nabízí možnost vystavit svůj životopis, aby ho mohli vidět pracovní agentury a zaměstnavatelé. Nejdřív mi to prišlo celkem zbytečné, ale udělala jsem to a opravdu se to vyplatilo. Pracovní agentura mě s nabídkou práce kontaktovala sama právě na základě životopisu, který našla online. V Británii je asi nejznámější stránka CV Library.


3. Nepište na pracovní nabídky, o které doopravdy nestojíte
Sice se to tváří úplně logicky, ale já jsem často měla sklony psát úplně na všechny nabídky jen z pocitu povinnosti, aby si o mě někdo nemyslel, že jsem třeba líná nebo se doopravdy nesnažím. Je to ale ztráta času, protože na ty pozice se stejně s největší pravděpodobností nehodíte a i kdybyste tu práci pak dostali, budete ji nenávidět. Takže ne, nemusím mít výčitky svědomí, že jsem nezareagovala na pozici uklízečky v hotelu o sobotách a nedělích.

4. Nepodceňujte se
Tohle je těžké. Já mám sklony se podceňovat skoro ve všem a přijde mi, že v české společnosti se to tak trochu dělá všeobecně. Naopak v Británii mají lidé sklony být pozitivnější a víc si věřit. I když máte pocit, že vaše vzdělání a pracovní minulost stojí za houby (tak jsem si taky připadala), snažte se vyzdvihnout své dobré vlastnosti a zkušenosti (určitě se aspoň nějaké najdou). V životopise se snažte vypíchnout své úspěchy a dovednosti, které jste získali v předchozím zaměstnání.


5. Nevzdávejte se
Rozešlete svůj životopis na milion pracovních nabídek a nikdo vám neodpoví? To je bohužel úplně normální. Máte naprosto právo být zdeptaní a v depresi. Ale zkuste si udržet alespoň malou naději, protože když vytrváte, tak se to určitě podaří! Fakt!


No a když už fakt nemůžete dál...

6. "Vygůglete" si "meme" na téma hledání práce
Když už nic jiného, aspoň si uvědomíte, že v tom nejste sami. A možná vám to zachrání zbytky zdravého rozumu.


Jaké máte zkušenosti s hledáním práce? Přidali byste nějakou vlastní osvědčenou radu?



neděle 8. července 2018

(Ne)malé radosti 9

8.7.18 10 Comments
Dovolená v České republice utekla neuvěřitelně rychle, skoro jsem měla pocit, jako bychom tam strávili jen jeden den. Bylo tam ale krásně a opravdu jsme si to užili. Po půl roce bylo skvělé slyšet kolem sebe češtinu, vidět jiné domky, než ty cihlové bez omítky, dát si klasický český chleba a hlavně se zase vidět s rodinou a přáteli.

Pondělí 2.7.
Dnes jsem strávila den u svých rodičů. Nejdřív jsme s mamkou zašly ke kadeřnici, která mi ostříhala moje příšerně roztřepené konečky. Pak jsme se vydaly do města, abych mamce vybrala nějaké oblečení jako dárek k narozeninám. Oběd jsme si dali doma společně i s mým milým, který se u nás na chvíli objevil a pak jel za svými kolegy na pivo. My jsme si s tátou odpoledne vyšli na procházku do džungle kolem Chrudimky, bohužel foťák jsem zapomněla vzít s sebou.

Úterý 3.7.
Po obědě jsme s mým milým a jeho maminkou vyjeli na výlet do Hradeckých lesů. Nejdřív jsme vyšplhali na rozhlednu Milíř, odkud jsme viděli až na Sněžku a pak jsme se pěkně prošli po okolních lesích. Večer dorazili moje rodiče a na zahradě jsme si opekli buřty. Táta přivezl luk, takže jsem si po dlouhé době zastřílela a ostatní si to taky zkusili. Konečně jsem měla pocit, že mi jde něco líp, než mému muži :D

Středa 4.7.
Dopoledne jsme vyrazili do Prahy, abychom se setkali s Markét a Fandou. Po příjezdu jsme si nejdřív  zašli do restaurace a já si po strašně dlouhé době dala svíčkovou - byla výborná! Potom jsme se prošli po malé botanické zahradě blízko Karlova náměstí, která patří přírodovědecké fakultě UK. Bylo tam moc krásně, spousta květin a motýlů a naštěstí i klid a stín. 

Neměli jsme ale moc času, protože jsme za chvíli museli pokračovat směrem Vyšehrad, kde jsme měli sraz. Byla jsem moc ráda, že jsem Markét viděla po tak dlouhé době. Společně jsme se procházeli po Vyšehradě a dali si točenou zmrzlinu. Pak jsme ještě zašli do Kavárny snů, která je kousek od metra I.P. Pavlova. Byl to opravdu krásný den!
Klasický pohled z Vyšehradu - Petřín a Hrad v pozadí.

Čtvrtek 5.7.
Dnes jsme si chtěli chvíli odpočinout a nikam daleko nejezdit. Dopoledne jsme odpočívali a odpoledne jsme zajeli k mým rodičům, se kterými jsem si zahrála na kytaru. Protože jsem už nejmíň půl roku netrénovala, pěkně mě bolely prsty! Dnes bohužel bez fotky.

Pátek 6.7.
Den našeho odjezdu. Od rána jsem z toho bylo docela smutná, ale i tak jsme ještě zajeli do Pardubic a prošli se podél Chrudimky. Cesta do Prahy pak proběhla v pořádku, stejně jako let. Dorazili jsme až pozdě večer, tak jsem byla opravdu ráda, že jsem mohla padnout do postele.

Jedna nekvalitní fotka z mého starého mobilu.

Dva poslední dny v týdnu tentokrát vynechám, protože na mě padla po příjezdu zpět smutná a lístostivá nálada. Už je to ale lepší, tak se od pondělí budu snažit v zapisování radostí pokračovat. 

Jaký byl váš první prázdninový týden? Co vám udělalo radost? A žili jste někdy nějakou dobu v cizině? Jestli ano, jak jste se vyrovnávali se smutkem po domově?

neděle 1. července 2018

(Ne)malé radosti 8

1.7.18 5 Comments
Na svém starém blogu jsem před lety zkoušela dva projekty - (ne)malé radosti a 365 dní. Oba mají dost podobný koncept - máte si něco zaznamenat každý den. V prvním případě jsou to radostné maličkosti, v případě druhém fotka. Tyhle deníčkové zápisky se mi líbí asi nejvíc, moc ráda se k nim po letech vracím a vzpomínám na věci, které by se mi jinak dávno vypařily z hlavy. A protože si neumím vybrat, rozhodla jsem se spojit tyhle dva projekty dohromady. Budu se tedy snažit poznamenat si každý den nějakou radostnou událost a vyfotit jednu fotku. Ale protože se nerada nechávám svazovat přísnými pravidly, možná těch radostí i fotek bude víc, nebo někdy bude nějaká fotka úplně chybět. A aby nebyl zmatek, budeme tomu dál říkat (ne)malé radosti. Jsem zvědavá, jestli se mi podaří přispívat pravidelně, protože dřív jsem to nikdy moc dlouho nevydržela, ale to ukáže až čas. Držte mi palce! :)

Sobota 23.6.
Na dnešek bylo v předpovědi krásné počasí, a tak jsme se rozhodli vydat k moři. Nejdřív jsme zašli na carvery meal do naší oblíbené restaurace, ze které je krásný výhled na moře a pak jsme se sešli s kamarádkou Markétou a dali si příjemnou procházku po pláži. S tím počasím to zase tak slavné nebylo, když zafoukal vítr, měla jsem husí kůži a při zpáteční cestě jsem už měla uši jako led. Angličanům to ale zjevně vůbec nevadilo, kromě surfařů byly na pláži i děti v plavkách, které si hrály ve vlnách nebo stavěly hrady z písku a spousta dalších lidí seděla na pláži na dekách a pořádali piknik. Stále tu jejich otužilost nedokážu pochopit! :D
Cestou zpět jsme se ještě zastavili na bleším trhu, který se každou sobotu pořádá přímo u metra. Dali jsme si výborné muffinky a pak jsem ještě objevila skvělý dárek pro svou kamarádku, se kterou se brzy setkám v Čechách. 

Takhle vypadá britské léto.

Neděle 24.6.
Uvařila jsem oběd, který se mi opravdu povedl - tagliatelle s kuřecím masem a žampiony na smetaně. Potom jsme se opět sešli s Markétou, tentokrát jsme zašli k ní na návštěvu. Dali jsme si moc dobrý štrůdl a mi jí na oplátku dovezli ovesné sušenky s banány a čokoládou, které jsem předtím pekla. Protože venku bylo modré nebe bez mráčku a slunce svítilo ze všech sil, prošli jsme se domů pěšky. Byla to příjemná procházka, jen už pak na mě toho slunce bylo trochu moc. Musím si konečně koupit klobouk, abych ho nekradla svému muži!

Kytička od mého nejmilejšího.

Pondělí 25.6.
Splnila jsem skoro všechny úkoly, které jsem si předsevzala. Odpoledne, když se můj milý vrátil z práce, jsme vyrazili k moři. A bylo to super! Slunce svítilo, nad námi krásně modrá obloha. Brouzdali jsme se ve vlnách, které sice byly dost ledové, ale můj muž se nakonec svlékl do plavek a trochu si zaplaval. Pak jsme si dali Fish and chips. Příště si taky musím vzít plavky a zkusit si zaplavat!

 Moře, slunce, vlny, pohodááááá!

Úterý 26.6.
Ráno jsme učila angličtinu a pak se věnovala úklidu. Po hóóódně dlouhé době jsem si napustila vanu a dokonce si v ní chvíli četla. Večer jsme si zašli na malou procházku po okolí, na které mě zaujaly tyhle nádherné růže.


Středa 27.6.
V noci jsem se probudila s bolením v krku, což tedy žádná radost nebyla. Zůstala jsem v posteli a snažila se kurýrovat. Radost mi udělal zázvorový čaj s medem a citrónem, rozečtená detektivní knížka Moriarty a večeře od mého nejmilejšího muže.

Potřebná dávka vitamínů.

Čtvrtek 28.6.
Pokračovala jsem v léčení, popíjení čajů a cucání tablet proti bolení v krku. A už se cítím o něco líp. Tady je pár radostných maličkostí, které vezeme domů rodině.

Čokoládové bonbóny s příchutí cideru v dřevěném soudku, dva druhy čajů a další čokoládové bonbony v autobusu. 

Pátek 29.6.
Den odletu do České republiky. Ráno jsme všechno v klidu zabalili a včas vyrazili na letiště. Let proběhl v pořádku, jen mi vadili spolucestující, kteří byli dost hluční. Páteční lety často využívají lidi, kteří se jezdí do Prahy levně opít, takže s námi letěl i kluk v kostýmu psa s růžovým obojkem a vodítkem a další muž v dívčích šatech s blonďatou parukou na hlavě. Byla jsem opravdu ráda, když letadlo konečně přistálo. Byla to radost, vidět zase české domečky (s omítkou!), louky a lesy a slyšet lidi kolem mluvit česky. Jo, všude je dobře, ale doma opravdu nejlépe! Ubytovali jsme se na noc u manželova bratra a jeho rodiny. Mají tříměsíční miminko, pro které jsem přivezla pár oblečků a maminka mu hned oblékla dupačky s double-deckery, které mu moc slušely!
Dnes bez fotky. Chtěla jsem sice vyfotit aspoň pohled z letadla, ale neseděla jsem u okýnka, tak jsme neměla možnost.

Sobota 30. 6.
Dopoledne přijeli manželovi rodiče, dali jsme si výborný oběd a pak se rozjeli dál na vesnici, kde bydlí.  Po cestě jsem si poslouchala Pratchettovo Carpe Jugulum, které je opravdu skvělé! Po příjezdu a svačině jsme jeli navštívit ještě moje rodiče. Večer mě začala hodně bolet hlava, ale naštěstí jsem brzy usnula a odpočinula si. Dnes opět bez fotky.

Neděle 1. 7.
Dnes byl moc pěkný den. U manželových rodičů jsme se sešli ještě s jeho dědou, bratrem a mými rodiči. Dali jsme si výborný oběd, povídali jsme, prohlíželi jsme fotky z Anglie a pak byl ještě dort a chlebíčky. Těšilo mě, že nebylo vedro, ale příjemné teplé počasí.

 Kozel u sousedů za plotem.
Kytičky na zahradě.


Jaký týden jste měli vy? Chystáte se někam na prázdniny?