neděle 11. listopadu 2018

Dva dny ve fotografiích

11.11.18 6 Comments
Už dlouhou dobu mě láká projekt Week of life, který spočívá v tom, že má člověk za úkol každý den v týdnu vyfotit 9 fotografií, které nějakým způsobem zachycují jeho den. Jen tak na zkoušku jsem si na svém starém blogu kdysi zkusila zdokumentovat jeden den. Minulý víkend jsem se odhodlaně pustila do focení s cílem pokusit se zdokumentovat celý týden. Ale bohužel nakonec zůstalo jen u dvou dnů. Fotit během pracovního týdne není tak jednoduché, zvlášť když se už brzo stmívá a já s sebou nemůžu vláčet v kabelce velkou zrcadlovku. Řekla jsem si, že si tu na památku uložím alespoň ty dva dny - je to lepší, než nic!

Sobota 3. listopadu
 Duhově slunečné ráno.

Svačinka

Brambora vykvetla

Vyšli jsme si na procházku k řece. Tahle loď už doplula.

Podzimní barvy.
Stará stavba u řeky, která vypadá jako šibenice.

Lístek s krajkou.


Večer někdo dělal před našimi okny ohňostroj. 

Neděle 4. listopadu

Slunečné ráno

 Snídaně se připravuje. 

Manžel si kreslí podvozky. 

Vydali jsme se k moři. Je překvapivě teplo a tak si dopřávám zmrzlinu na pláži. 

Rozbouřené moře.

Hledám zajímavé kamínky na pláži.

Tehle fotka byla už v minulém článku, tak se omlouvám, že je tu znovu. Krásný večer na pláži.

Slunce pomalu zapadá.

Večer s Poirotem.

Dobrá zpráva je, že jsme si s mužem pořídili nový foťák, malý kompakt, který se dá nosit v kapse všude s sebou! Takže to vypadá, že bych se mohla do projektu zapojit a pokusit se opravdu nafotit celý týden. 

A co vy, baví vás dokumentovat své dny nebo malé radosti? Láká vás nafotit svůj týden? Nebo alespoň jeden den?








pondělí 5. listopadu 2018

(Ne)malé radosti 12

5.11.18 2 Comments
Od té doby, co jsem naposledy přidala článek s (ne)malými radostmi, uběhlo přes tři měsíce. Tak jsem si řekla, že takhle to dál nejde a musím s tím něco udělat. Minulý týden jsem si tedy radosti zase začala poctivě zapisovat a podařilo se mi jich najít víc než dost!


29.10. Pondělí
Dnes jsem mohla vstávat později, než normálně, protože se mi pracovní doba posunula od 9 do 17 hod. Měla jsem pocit, že mám ráno spoustu času a nemusela jsem se honit a spěchat, což bylo opravdu příjemné.
Po práci mi kolegyně nabídla, že mě sveze autem, protože měla zrovna cestu do obchodu, který je jen pár minut od domu, kde bydlím. Tak jsem se dostala domů o trošku dřív.

30. 10. Úterý
V práci to bylo docela klidné. Dostala jsem "feedback" neboli zpětnou vazbu od manažera za ty tři měsíce, co jsem v práci. Byla jsem překvapená, že mi nic nevytknul, ale naopak mě chválil, že pracuju dobře. Hodně mě to povzbudilo, protože ta práce někdy není zrovna lehká, hlavně když mám nějaké rozzlobené zákazníky, se kterými není rozumná řeč.

31.10. Středa
Můj milý muž večer donesl svíčky, které jsme si zapálili a taky nějaké dobrůtky, když byl ten Halloween.


sobota 20. října 2018

Lake District - Aira Force

20.10.18 13 Comments
V neděli jsme se vydali na další výlet blízko jezera Ullswater, zamířili jsme k vodopádu Aira Force, který je asi nejznámějším vodopádem Jezerní oblasti. Poněkud zvláštní název pochází ze staroseverštiny. Vodopád tvoří řeka Aira Beck, která pramení v kopcích ve výšce 720 m n.m. Prý se tu kdysi toulal i jezerní básník William Wordsworth, který dokonce vodopád zmiňuje v jedné ze svých básní.

Tentokrát se s námi na výlet vydal i ježek.

Začátek cesty přípomínal spíš pěkně udržovaný park nebo arboretum. Byly tu vysázené zajímavé stromy, například tenhle podivuhodný opičí strom, který se česky jmenuje blahočet chilský.Na téhle fotce to není vidět, ale jeho korunu tvoří zelená chapadla, podobná štětkám na lahve.

Brzy se nám mezi korunami stromů naskytl pohled na samotný vodopád. Nejdřív jsme si ho prohlédli ze shora, potom jsme sestoupili níž, abychom ho mohli spatřit v celé kráse. Voda se s hukotem valila z výšky přes dvacet metrů do hluboké tůně pod kamenným mostem.  

Procházeli jsme zalesněným údolím podél řeky, kolem to hrálo podzimními barvami, kameny byly porostlé hustým mechem, staré stromy měly pokroucené větve a rostlo na nich kapradí - zkrátka to tu vypadalo jako v pohádce nebo jako bychom prošli rovnou do Narnie.
Začarovaný les

Mechový detail

Vůbec se mi odtamtud nechtělo, ale nakonec jsme pokračovali v cestě dál ze zalesněného údolí výš mezi louky a pak pomalu do kopce k vrcholu Airy Crag. Cestou se nám naskýtaly krásné pohledy zpět směrem k jezeru a na kopce za ním. Při výstupu do strmého kopce jsme se pořádně zapotili, ale naštěstí nám prudký vítr foukal do zad, což bylo mnohem příjemnější, než kdyby nám fučel přímo do obličeje. Na samotném vrcholu fučelo pořádně, ale jinak tu bylo moc krásně, všude kolem vřes a výhled daleko kolem.

Vrchol Airy Crag

Z vrcholu jsme se vydali zpět cestou, která pomalu klesala a obcházela celý kopec. Postupně se nám otevíral výhled na jezero Ullswater. Začalo trochu mžít, takže jsme nasadili kapuce i rukavice,  a když jsme obešli skoro celý kopec a uviděli jsme jezero v plné kráse, sluneční paprsky dramaticky prosvítaly mezi temnými mraky, vypadalo to skoro, jako by blížil konec světa. I když nám na objektiv dopadaly dešťové kapky, nemohli jsme si odpustit ten pohled zvěčnit. 

Výlet jsme zakončili kakaem se šlehačkou v nedaleké kavárničce a pak už jsme se vydali na cestu zpět do Newcastlu. I když mě druhý den ještě pěkně bolely nohy, byl to parádní výlet, Lake District mě opravdu okouzlilo a moc ráda bych se tam někdy vrátila znovu a více ho prozkoumala!

pondělí 15. října 2018

Lake District

15.10.18 8 Comments
Už hodně dlouho jsem se chtěla podívat do Lake District - národního parku, který je proslulý svou krásou a opěvovaný v mnoha básních. Rozhodli jsme se tam vydat minulý týden, abychom využili poslední možnost, kdy by ještě nemusela být velká zima a hlavně nesnesitelný vítr na holých vršcích. Všichni nám vyprávěli, že v téhle oblasti pořád jen prší, takže jsme dost očekávali, že třeba ani na pořádný výlet do hor nebudeme moct jít. Vzali jsme si sebou svetry, rukavice, čepice, šály, prostě se vybavili pro nepřízeň počasí. V pátek dopoledne, kdy jsme se vydali na cestu, bylo zataženo a pršelo. 
Nakonec jsme ale byli překvapeni, jak krásné počasí se udělalo v sobotu, takže jsme se bez obav mohli vydat do hor.

neděle 30. září 2018

Pohádky z vřesu a kapradí - Blanchland

30.9.18 4 Comments


Druhý den našeho výletního víkendu jsme vyrazili opět směrem vřesoviště, tentokrát však na jih. Po cestě se střídal déšť se sluncem, takže jsme cestou zahlédli několikrát duhu. Když jsme se blížili k městečku Blanchland, které bylo naším cílem, klenula se nad kamenými domy dokonalá duha - byl to pohled jako z kýčovité pohlednice. Škoda, že jsme to nestihli vyfotit. 

Po příjezdu jsme si nejdříve šli prohlédnout Blanchland Abbey, které bylo založeno v roce 1165 člověkem s krásným jménem téměř českého znění - Wolter de Bolbec. Dnes z opatství zůstal jen kostel s přilehlým hřbitovem. 


Poté jsme vyrazili do lesa, který byl svěží a voňavý po dešti, na listech se třpytily kapičky a ve vzduchu voněly houby. Všude jsme objevovaly známky přicházejícího podzimu.

Po chvíli jsme vyšli mezi zelená pole a typické kamenné zídky. 

 Jedna zídka, kterou jsme přelézali. 

Dostali jsme se do hustého lesa, který byl celý poddolovaný norami, ve kterých bydleli malí králíčci. Zahlédli jsme jich pár pobíhat po louce, ale nepodařilo se nám žádného vyfotit. Musela jich tam pod zemí žít velká kolonie! 

Brzy jsme se dostali opět do pustého, holého kraje porostlého pouze vřesem a obydleného ovečkami. 

Na téhle fotce můžete vidět kousek duhy. 

Ovečky na stráži.

Na vřesovišti opět pořádně foukal vítr, chvílemi pršelo, takže jsme se pořádně zabalili do čepic, šál a kapucí. Přesto tu bylo nádherně, cítila jsem se, jako bych se ocitla na Větrné hůrce. 
Pod osamělým stromem jsme si lehli do vřesu a bylo to jako v měkoučké a voňavé postýlce. Nad hlavou nám přeletěly divoké kachny,  jejich kýhání se rozléhalo v tichu vřesovišť a dokonce bylo slyšet i šumění jejich křídel. Vůbec se mi nechtělo pokračovat v cestě, nejraději bych si ve vřesu udělala doupátko a zůstala tam. 




Jedna krásná fotka, kterou vyfotila Rioli.

Na cestu zpět do vesnice nám vysvitlo sluníčko.