neděle 8. září 2019

Podzimní inspirace

8.9.19 14 Comments
Podzim sice oficiálně začne až 23. září, ale pro mě většinou začíná hned s prvním zářijovým dnem. Tentokrát jsem se na  příchod podzimu a ochlazení těšila už hrozně moc, protože ta úmorná vedra pro mě byla opravdu únavná. Nikdy jsem nebyla letní člověk. S příchodem podzimu vždycky ožívám a mám chuť dělat spoustu věcí - chodit na procházky a pozorovat, jak se příroda mění, kupovat dýně a svíčky nebo si pořídit živého ježečka a jet s ním na výlet.

https://i.pinimg.com/564x/0a/b3/fe/0ab3fef3fbd8f349f999fc993b5fa3d0.jpg 
 (zdroj)

Je pravda, že s příchodem podzimu pomalu ubývá světla, bývá často šedivo a pošmourno nebo prší, ale to člověku dává příležitost k tomu, aby si to doma zútulnil a našel si chvíli na příjemné lenošení, nejlépe s dobrou knihou a šálkem čaje nebo kakaa (nebo dokonce horké čokolády?). A vůbec, takových příjemných domácích činností se najde spousta a člověka pak nějaké šedivé počasí nemusí vůbec trápit. 

Taková dýňová polévka nejen zahřeje, ale svojí sytou barvou i prozáří pošmourný den. Než jsem se však mohla pustit do polévky, musela jsem nejdřív dýni vysvobodit ze spárů veverky, kterou jsem nedávno dostala od manžela.

Nakonec se ale zadařilo a tady už je polévka na talíři. Tentokrát jsem zkusila tenhle recept a můžu doporučit!

Další věc, která krásně prohřeje a provoní byt, je domácí granola, tedy zapečené müsli. Už jsem se na ni chystala hrozně dlouho, ale v receptech jsem vždy viděla, že se má používat kokosový tuk, který jsem nebyla schopná koupit. Pak jsem ale narazila na tenhle recept na Herbáři, kde se granola připravuje úplně bez tuku. A tak jsme se na to hned vrhla a udělala si ji po svém - použila jsem ovesné a špaldové vločky, datlový sirup, kakao, rozinky a kousky čokolády. Je to dobrota!


Dlouhá odpoledne nebo večery také dávají prostor zapojit fantazii a pustit se do tvoření. Já se rozhodla předělat svou nástěnku, která byla už dlouho stále stejná.

Na internetu naleznete spousty nápadů na to, co byste mohli na podzim dělat. Zkuste si třeba na Pinterest zadat "autum /fall bucket list" nebo "to do list". Vyjede toho na vás obrovské množství. Většinou tam ale je spousta typicky amerických věcí, jako třeba jít na utkání amerického fotbalu, svézt se na balíku sena za traktorem (hayride), upéct sušenky na Haloween a podobně. A tak jsem se rozhodla, že si jen tak pro radost udělám vlastní seznam jednoduchých maličkostí, které bych ráda na podzim zažila.

Obrázky ňufatých ježečků pocházejí od této autorky  - Nami Nishikawa

Máte rádi podzim nebo spíš teskníte po létě? Co se chystáte na podzim podniknout? Už jste někdy pekli dýňový koláč? Chodíte pouštět draka? A viděli jste venku poslední dobou ježka? 

Krásné podzimní dny!



sobota 31. srpna 2019

Adršpašsko-Teplické skály

31.8.19 7 Comments
Ještě před koncem léta jsme si chtěli udělat nějaký pohodový výlet do přírody, kde bychom se mohli procházet v lesích a relaxovat. Vzpomněla jsem si na krásnou skalní oblast, kde jsem byla v dětství s rodiči a kam jsem se už dlouho chtěla znovu podívat. Objednali jsme si tedy chatičku v kempu v Teplicích nad Metují a v pátek ráno vyrazili za dobrodružstvím. 


Cestou nám pršelo, ale já byla ráda za chladnější počasí. Podařilo se nám docestovat a najít kemp bez větších obtíží. Hodili jsme jen batoh do chatky a vydali se na cestu. Pro začátek jsme si vybrali okruh stranou od hlavních turistických cest. Jenže hned chvíli po tom, co jsme zašli do lesa, začalo pršet. Cesta vedla pěknou divočinou, museli jsme se škrábat do kopce přes kořeny, pařezy a kameny a do toho pořádně lilo. Ještě, že jsem před výstupem objevila Gandalfovu hůl (pěkný rovný klacek, který asi někdo zapomněl u cesty), kterou jsem se mohla podpírat. Když jsme se vyšplhali nahoru, byli jsme pěkně promočení. Na chvíli jsme se schovali pod skálou a čekali, jestli se déšť utiší. 


Bohužel ale pršet nepřestalo, tak jsem nasadila pláštěnku a šli jsme dál. Šli jsme kolem nějaké vyhlídky, kde ale nic vidět nebylo. Když jsme se ale konečně dostali nahoru, déšť se utišil, kolem byl vřes a borůvčí a dokonce se začaly ukazovat sluneční paprsky.


 Naše ceste vedla dál, chvíli nahoru, chvíli dolů, až jsme dorazili pod rozhlednu Čáp. Mně se už tam moc šplhat nechtělo, ale když jsme vylezli schody, ten pohled opravdu stál za to!

V dálce byly vidět dešťové mraky. 

Druhý den jsme se vydali už do více turistické oblasti - do Adršpašsských skal. Dorazili jsme k bráně do skal docela brzy, takže se ještě netvořila dlouhá fronta, ale později nás stejně davy lidí dohnaly.

Na začátku cesty - u jezírka. 



Červenka, která se nás vůbec nebála.

Tvůrce cedule je zřejmě milovník Tolkiena. :) 

Pohled na skály

Houbička v soutěsce.

Nejtěžší byl přechod z Adršpašských doTeplických skal - museli jsme lézt po schodech jednou nahoru, za chvilku zas dolů, přelézat kořeny, kameny a do toho se ještě vyhýbat ostatním turistům. Ale odměnou byly třeba takové věci, jako pohled na tenhle vysmátý šutr. 


Lesní stíny.

A skály nejrůznějších tvarů- Ani jsem se nesnažila fotit ty nejznámější, protože si je fotili všichni okolo, nehledě na to, že jim stejně muselo vyjít jen něco šedivého a přepáleného.

Poslední den jsme už nechtěli jít na příliš dlouhý výlet, protože jsme museli vyklidit chatku, vzít krosnu a odpoledne jít na vlak. Taky jsme byli dost uchození a mě trochu pobolívala kolena. Vyrazili jsme směrem na Ostaš. Cestou lesem jsme nikam nespěchali, užívali jsme si přírodu kolem a hráli si s ježkem. 


Vylezli jsme do kopce, kde byly moc krásné skály. Začalo se pěkně oteplovat, ale v lesním stínu nám bylo ještě dobře. Na chvíli jsme si sedli a dopřáli si oběd s vyhlídkou.

Pak už jsme museli obrátit své kroky zpět k civilizaci a vydat se na nádraží. 

Byl to moc krásný víkend, i když dost náročný. Těším se, až zase někdy vyrazíme do lesů.



pátek 23. srpna 2019

Skotsko II.

23.8.19 6 Comments
Třetí den naší skotské dovolené jsme se rozhodli vyrazit na nedaleký kopec Ben Gullipen. Se svou výškou přes 400 metrů se nejedná o žádnou horu, ale to mi vyhovuje, protože přece jen nejsem zas tak zdatná, co se týče chůze do kopce.


Cesta nejdříve vedla krásným zeleným lesem plným kapradí, mechu, potůčků a náprstníků.


O kousek výš rostly spíš jehličnaté stromy a les připomínal třeba Krkonoše nebo Šumavu. Přes vysoké stromy nebyl žádný rozhled do kraje, ale po dalším stoupání se nám konečně otevřel pohled na vrcholek kopce.

Před výstupem na vrchol začalo pršet, takže jsme se plahočili do kopce v bundách a kapucích. Výhled ale opravdu stál za to. Do dálky se táhly modravé vrcholy a pod nimi se stříbrně leskla jezera.

Jezírko hned pod vrcholem. 

Ještě jednou fotka z úvodu - moje nejoblíbenější. Můžete na ní vidět jezero Loch Venachar.
























Člověk by tam mohl sedět a kochat se snad celé věky, ale za chvíli nám už byla zima a tak jsme se pomalu vydali zpět do údolí. Cestou jsme ještě potkali červené houbičky a slimáka. 


Další den byl na plánu přesun do Ballochu, který se nachází hned na konci jezera Loch Lomond. Cesta po zvlněných silničkách mi dala docela zabrat, ale naštěstí jsem se zas rychle vzpamatovala. Protože od rána pršelo, neplánovali jsme žádný velký výlet a šli jsme se jen projít po břehu jezera. 

Bohužel stále bylo zataženo, takže fotky od jezera jsou nezajímavě šedivé.

Blízko jezera je nádherný rozlehlý park u hradu Balloch, který ale není přístupný veřejnosti.

Nejvíce se mi líbila část zahrady ohrazená zdí, kde byla záplava nejrůznějších květin a keřů a také dřevěný tunel porostlý popínavými rostlinami.


A jak bylo poslední den? Můj milý se vydal zdolat vrchol hory Ben Narnain, na který jsme si netroufla, tak jsem ho poslala samotného. Přinesl s sebou spoustu krásných fotek, já vám tu ukážu alespoň jednu. Jeho vyprávění si můžete přečíst tady - papuchalk-nalezato


Kromě toho tam můj milý potkal ještě jedno zajímavé zvířátko - divoký haggis! Už jste o něm slyšeli? Na Wikipedii popisují haggise takto:

Je to roztomilé zvířátko, jehož pravé nožky jsou delší nežli levé, což mu umožňuje pohybovat se po svazích ve velmi vysoké rychlosti, aniž by upadlo. Bohužel takovouto výhodu má pouze při pohybu proti směru hodinových ručiček. Jakmile totiž změní směr, bezmocně se skutálí do údolí. A tam jej již sbírají skotští sběrači haggisu a prodávají jej po celém Skotsku, kde je považován za nesmírnou lahůdku.(zdroj)


Mějte se krásně a užívejte zbytek prázdnin (pokud nějaké máte). My se zítra vydáváme na Skotské hry na Sychrově, na které se už moc těším.



sobota 10. srpna 2019

Skotsko I.

10.8.19 5 Comments
Byli jsme zpátky doma asi čtyři měsíce, když se můj milý musel vypravit na poslední pracovní cestu do Británie, aby tam ukončil své zaměstnání a zaučil nové kolegy. Rozhodli jsme se, že se při té příležitosti vydáme na pět dní do Skotska, abychom prozkoumali nová místa, kde jsme ještě nebyli.

Z Prahy jsme letěli do Glasgow, kde jsme si půjčili auto a dojeli do městečka Callander, které leží v národním parku Loch Lomond and Trossachs. Hned první večer nás přivítalo pravé skotské deštivé počasí. 

Večerní procházka.

Druhý den ráno vyhlíželo počasí o něco lépe. Vypravili jsme se na procházku do kopců nad vesnici, místo se nazývá Callander Crags a nacházejí se zde vodopády Bracklinn Falls. Cesta vedla do kopce lesem, který byl svěží a mokrý po dešti. Netrvalo dlouho a otevřel se nám pohled na bouřlivou řeku, která se s hukotem vrhala z vysoké skály. Barvou řeka připomínala napěněné pivo. Prý je to proto, že vytéká z rašelinišť.


Kameny v korytu řeky, které tam nejspíš poházel nějaký obr. 

 Most nad řekou byl opravdu nevšedního vzhledu.

Pohled z mostu. 

Pohled na zelená políčka cestou zpět. 

V poledne jsme se vypravili do blízké vesnici Lochearnhead, kde se konaly Skotské hry a shromáždění klanů. Byli jsme zvědaví, jak takové hry vypadají přímo ve své domovině, protože ke konci srpna se chystáme na Skotské hry na hradě Sychrov, kde můj milý už předtím několikrát byl. 


Samozřejmě nemohli chybět dudáci - zvuk dud nás provázel celým dnem.

 Nedílnou součástí byly také tradiční skotské tance.

Kromě běžných soutěží, jako byl hod koulí, kladivem nebo běžecké závody, tu byla taky jedna zajímavost - hod balíkem sena vidlemi přes laťku, která se postupně zvyšovala (Tossing the Sheaf). Pro představu  - balík sena váží 9 kg a světový rekord je přes 12 metrů. 


Další nezvyklou soutěží je hod kládou (Caber Toss). Kláda - nebo spíš kmen stromu - je většinou dlouhý 6 metrů a váží kolem 68 kg. Soutěžící mají za úkol kládu zvednout a poté hodit tak, aby se převážila a dopadla co nejvíce rovně.


Jediná věc, která mi na Skotských hrách chyběla, byla hudba. Bylo tu sice hodně dudáků, ale žádná folková kapela. Bylo to tady zaměřené především na sport, zatímco Skotské hry v českém podání jsou mnohem víc zaměřené na hudbu.


Cestou zpět jsme se ještě na chvíli zastavili u krásného jezera Loch Lubnaig. 

Pro dnešek to bude vše. V příštím článku se můžete těšit na vyprávění z výletu na Ben Gulipen, o procházkách kolem jezera Loch Lomond a také o divokém haggisu.