neděle 30. září 2018

Pohádky z vřesu a kapradí - Blanchland

30.9.18 4 Comments


Druhý den našeho výletního víkendu jsme vyrazili opět směrem vřesoviště, tentokrát však na jih. Po cestě se střídal déšť se sluncem, takže jsme cestou zahlédli několikrát duhu. Když jsme se blížili k městečku Blanchland, které bylo naším cílem, klenula se nad kamenými domy dokonalá duha - byl to pohled jako z kýčovité pohlednice. Škoda, že jsme to nestihli vyfotit. 

Po příjezdu jsme si nejdříve šli prohlédnout Blanchland Abbey, které bylo založeno v roce 1165 člověkem s krásným jménem téměř českého znění - Wolter de Bolbec. Dnes z opatství zůstal jen kostel s přilehlým hřbitovem. 


Poté jsme vyrazili do lesa, který byl svěží a voňavý po dešti, na listech se třpytily kapičky a ve vzduchu voněly houby. Všude jsme objevovaly známky přicházejícího podzimu.

Po chvíli jsme vyšli mezi zelená pole a typické kamenné zídky. 

 Jedna zídka, kterou jsme přelézali. 

Dostali jsme se do hustého lesa, který byl celý poddolovaný norami, ve kterých bydleli malí králíčci. Zahlédli jsme jich pár pobíhat po louce, ale nepodařilo se nám žádného vyfotit. Musela jich tam pod zemí žít velká kolonie! 

Brzy jsme se dostali opět do pustého, holého kraje porostlého pouze vřesem a obydleného ovečkami. 

Na téhle fotce můžete vidět kousek duhy. 

Ovečky na stráži.

Na vřesovišti opět pořádně foukal vítr, chvílemi pršelo, takže jsme se pořádně zabalili do čepic, šál a kapucí. Přesto tu bylo nádherně, cítila jsem se, jako bych se ocitla na Větrné hůrce. 
Pod osamělým stromem jsme si lehli do vřesu a bylo to jako v měkoučké a voňavé postýlce. Nad hlavou nám přeletěly divoké kachny,  jejich kýhání se rozléhalo v tichu vřesovišť a dokonce bylo slyšet i šumění jejich křídel. Vůbec se mi nechtělo pokračovat v cestě, nejraději bych si ve vřesu udělala doupátko a zůstala tam. 




Jedna krásná fotka, kterou vyfotila Rioli.

Na cestu zpět do vesnice nám vysvitlo sluníčko.



sobota 22. září 2018

Pohádky z vřesu a kapradí - Bellingham

22.9.18 7 Comments
Před dvěma týdny k nám zavítala na návštěvu skvělá Rioli. Protože toužila po dešti, chladu, ponuré atmosféře a kopcích, vydali jsme se s ní na výlet na šerá vřesoviště.


Cesta autem k nejbližšímu okraji národního parku Northumerland vedla nahoru a dolů, což nebylo zrovna to nejlepší pro můj žaludek, ale nějak jsem to zvládla. Když jsme dojeli do vesničky Bellingham, nejdřív jsme zašli do turistického obchůdku, kde jsem koupila záložky s veverkami. Pak jsme se vydali směrem do kopců mezi zelenými poli, zídkami a všudypřítomnými ovcemi.


Bylo správně poeticky ponuré anglické počasí, nad hlavou se nám honily šedé mraky a celé údolí pod námi se brzy zahalilo do mlžného oparu. Nepršelo, jen trochu mžilo. Když jsme vystoupali ještě trochu výš do holých všesovišť, hned jsme pocítili vítr, který se tu bez ustání prohání. Byli jsme rádi, že máme čepice a já jsem litovala, že jsem zapomněla na rukavice.

V dálce nás zaujaly zajímavé skály, tak jsme se k nim vydali. Sešli jsme ze značené cesty a brzy jsme zjistili, že to značně ztěžuje chůzi; do mechových polštářků jsme se bořili jako do sněhových závějí. Nakonec jsme se ale přeci jen dostali až ke skalám, vyšplhali nahoru a tam poobědvali. Cítila jsem se přitom jako na Větrné hůrce.


Cestou ze skal jsme se na chvíli posadili do mechu a vychutnávali si okolní tichou a poklidnou atmosféru. 

Dál jsme se ještě chtěli podívat na vodopád, kam vedla turistická cesta z vesnice, ale my jsme k němu přicházeli z opačné strany. Stálo nás to nějaké přelézání ohrad a prodírání lesem, ale nakonec jsme přeci jen našli správnou cestu. 
Dostali jsme se do zalesněného údolí, kterým protékala řeka a najednou se tu vyrojili i nějací další turisté, což bylo po klidné samotě vřesovišť trochu překvapivé. Po chvíli jsme došli na konec cesty a před námi se otevřel pohled na vysokou skalní stěnu, po které stékal krásný vodopád.


Cesta zpět do vesnice chvílemi připomínala prales, jak už to tady v anglických lesech bývá. 
 

Kapradí rostlo i na stromě.

Byl to moc krásný výlet a do vřesovišť jsme se vydali i další den, ale o tom zase v příštím článku...

Více si můžete přečíst na blogu mého muže.

neděle 16. září 2018

Cheviot Hills

16.9.18 9 Comments
Stále dlužím článek s fotkami z posledních dvou dnů naší dovolené v Northumberlandu. Přišlo mi do toho 10 dní bez internetu, stěhování, spousta uklízení a pak návštěva jedné skvělé kamarádky z Čech. Mezitím se mi nashromáždila spousta dalších fotek a námětů na články, hlavně o dalším toulání ve vřesu a kapradí. Tak abych nezdržovala, tady je pár fotek z našich dvou výletů do kopců Cheviot.