22. ledna to byl přesně rok od našeho přesunu do Británie. I když jsem si myslela, že o životě v Británii toho vím dost, stejně jsem prožila menší kulturní šok a spoustu věcí mě překvapilo. Kromě toho jsem zjistila, že bych nedokázala trvale žít v cizí zemi. I když jsme si o sobě vždy myslela, že nejsem žádný vlastenec, až v cizině člověk zjistí, jak má vlastně rád prostředí, ve kterém vyrůstal a jak je těžké si zvykat někde jinde.
Chtěla bych se tu s vámi podělit o pár věcí, které jsem se tu naučila a které mě překvapily.
1. Britská otužilost
Když jsme se přestěhovali, nejdříve jsme bydleli na vysokoškolských kolejích. To mělo sice dost nevýhod, ale nespornou výhodou bylo ústřední topení, které hřálo bez problémů. Pak jsme se ale přestěhovali do cihlového domu z viktoriánské doby, který na první pohled vypadal moc pěkně. Ale zdání opravdu klame. Holé cihly bez jakékoli izolace a prastarý kotel nebyly to nejlepší, hlavně pro člověka, který byl zvyklý na život v paneláku. Opravdu jsme tam mrzli. I můj muž, kterému je pořád teplo, chodil doma ve dvou vrstvách a na noc si bral do postele ponožky. Nejhorší to bylo v kuchyni, která byla vlastně takový výklenek, který nepřiléhal k okolním zdem. Odmítala jsem tam vařit, protože bych asi musela mít čepici, rukavice a zimní bundu, abych tam vydržela.
Zdá se, že Britové ale nemají s tímhle typem bydlení žádné problémy, protože podobných domů je tu nespočet. V Čechách si všechny domy zateplujeme, ale tady není izolace snad na žádných domech. Neskutečná otužilost Britů se projevuje třeba tím, že tu potkáváte lidi na ulici v tričku a šortkách, i když je leden a fouká ledový vichr, nebo že tu většina lidí chodí celý rok v teniskách s holými kotníky. Není se čemu divit, jestli od malička vyrůstají v těch ledových domech.
Teď už naštěstí bydlíme v modernější budově, máme tu kotel i s termostatem a je nám docela teplo.
Pohled na dům, kde jsme dříve bydleli.
2. Není angličtina jako angličtina
I když jsem se učila angličtinu mnoho let a sama jsem rok před odletem pracovala jako lektorka anglického jazyka, zpočátku jsem nerozuměla ani prodavačce v obchodě, když se mě zeptala, jestli chci tašku. Důvod je jednoduchý - člověk se celý život učí standardní britskou angličtinu a nejčastěji slyší "received pronunciation", tedy přízvuk, který je běžný na jihu Anglie a kterým se mluví v televizi, rádiu a který používá britská královna. Samozřejmě jsem věděla, že přízvuků je mnoho a liší se v různých oblastech Británie, ale to jsem ještě nevěděla, že my se vydáme zrovna do oblasti, kde je ten nejhorší přízvuk, kterému nerozumí ani rodilí mluvčí z jiných částech Británie. Jedná se o "Geordie accent", kterým se mluví jen v Newcastlu upon Tyne a blízkém okolí. Když jsme pracovala jako dobrovolnice v charity shopu, setkala jsem se se skutečnými rodilými Geordie a většinu času jsem jen přikyvovala a dělala jsem, že rozumím, i když jsem netušila, o čem je řeč. Abyste měli trochu představu, jak tahle verze angličtiny zní,můžete si poslechnout následující báseň.
3. Britské jídlo
Všichni asi víme, že Britové mají rádi Fish and Chips a taky jste určitě slyšeli o Full English Breakfast. Ale co mě opravdu překvapilo, jsou šílené kombinace, které jsou Britové schopní jíst. Třeba v kantýně, kam chodí na obědy můj muž, se vždycky ptají, jestli si člověk dá k hlavnímu jídlu jako přílohu rýže, brambory nebo hranolky - a na to se vás zeptají, i když si dáte třeba těstoviny. Když jsem chodila občas na obědy do jídelny střední školy, dost mě šokovalo, že spousta lidí si dávala jako oběd hranolky s fazolemi nebo jen hranolky a gravy (šťávu).
Všeobecně Britové moc nedají na zdravou výživu a kupují spoustu polotovarů, mražených potravin nebo rovnou hotové obědy v krabičkách. To je sice fajn, když je člověk hodně zaměstnaný a nestíhá vařit, ale pokud se tím živí pravidelně, rozhodně to zdraví neprospívá. Dost mě překvapilo, že se tu vůbec nedá sehnat celozrnný chléb. Najdete tu milion druhů toastového chleba, ale pořádný žitný celozrznný chléb k sehnání není. Snad jen v Tescu jsem objevila jeden druh baleného celozrnného chleba.
Také bych zde měla zmínit "pudding". Pudding totiž v angličtině znamená všechno možné, kromě klasického českého pudinku (pro něj je správné označení "custard").
Yorkshire pudding
Tohle vlastně není nic moc jiného, než suché těsto, které dostanete ke klasické "roast dinner", tedy pečenému masu se zeleninou, brambory a šťávou.
Black pudding
Něco jako náš prejt. Vyrábí se z vepřové krve, tuku a ovesných vloček nebo krup. Dostanete ho většinou jako součást "Full English Breakfast".
Christmas pudding
Klasická vánoční pochoutka, o Vánocích se prodává opravdu všude. Obsahuje hlavně sušené ovoce, oříšky a alkohol. Správně by se měl nechat uležet několik týdnů a při podávání polít alkoholem a flambovat.
Aby to bylo ještě zmatenější, někdy můžete od Britů slyšet něco jako: "I will have this biscuit as a pudding after lunch." (Po obědě si dám tuhle sušenku jako zákusek.) Ano, v tomhle kontextu slovo pudding opravdu znamená pouze něco sladkého na zub po hlavním jídle.
Vypadá to, že informace o jídle by vydaly na samostatný článek, tak už jen závěrem budu citovat
Hercula Poirota:
Hastings: "Co vám vlastně z britské kuchyně chutná?"
Poirot: "Britové nemají kuchyni, mají pouze jídlo!"
4. Britská příroda
Na závěr něco opravdu pozitivního. Jestli je něco, za čím stojí do Británie cestovat, tak je to rozhodně příroda. I naživo je skutečně tak nádherná, jak vypadá na fotografiích. Ať už se budete procházet po pobřeží, po pastvinách, v kopcích nebo vřesovištích, určitě zjistíte, že zamilovat se do britské přírody není vůbec těžké.
Žili jste někdy delší dobu v cizí zemi? Bylo pro vás těžké si tam zvyknout? Chtěli byste se někdy trvale přestěhovat do cizí země? A co vás nejvíce překvapilo při pobytu v cizině?
