V neděli jsme se vydali na další výlet blízko jezera Ullswater, zamířili jsme k vodopádu Aira Force, který je asi nejznámějším vodopádem Jezerní oblasti. Poněkud zvláštní název pochází ze staroseverštiny. Vodopád tvoří řeka Aira Beck, která pramení v kopcích ve výšce 720 m n.m. Prý se tu kdysi toulal i jezerní básník William Wordsworth, který dokonce vodopád zmiňuje v jedné ze svých básní.
Tentokrát se s námi na výlet vydal i ježek.
Začátek cesty přípomínal spíš pěkně udržovaný park nebo arboretum. Byly tu vysázené zajímavé stromy, například tenhle podivuhodný opičí strom, který se česky jmenuje blahočet chilský.Na téhle fotce to není vidět, ale jeho korunu tvoří zelená chapadla, podobná štětkám na lahve.
Brzy se nám mezi korunami stromů naskytl pohled na samotný vodopád. Nejdřív jsme si ho prohlédli ze shora, potom jsme sestoupili níž, abychom ho mohli spatřit v celé kráse. Voda se s hukotem valila z výšky přes dvacet metrů do hluboké tůně pod kamenným mostem.
Procházeli jsme zalesněným údolím podél řeky, kolem to hrálo podzimními
barvami, kameny byly porostlé hustým mechem, staré stromy měly
pokroucené větve a rostlo na nich kapradí - zkrátka to tu vypadalo jako v
pohádce nebo jako bychom prošli rovnou do Narnie.
Vůbec se mi odtamtud nechtělo, ale nakonec jsme pokračovali v cestě dál ze zalesněného údolí výš mezi louky a pak pomalu do kopce k vrcholu Airy Crag. Cestou se nám naskýtaly krásné pohledy zpět směrem k jezeru a na kopce za ním. Při výstupu do strmého kopce jsme se pořádně zapotili, ale naštěstí nám prudký vítr foukal do zad, což bylo mnohem příjemnější, než kdyby nám fučel přímo do obličeje. Na samotném vrcholu fučelo pořádně, ale jinak tu bylo moc krásně, všude kolem vřes a výhled daleko kolem.
Z vrcholu jsme se vydali zpět cestou, která pomalu klesala a obcházela celý kopec. Postupně se nám otevíral výhled na jezero Ullswater. Začalo trochu mžít, takže jsme nasadili kapuce i rukavice, a když jsme obešli skoro celý kopec a uviděli jsme jezero v plné kráse, sluneční paprsky dramaticky prosvítaly mezi temnými mraky, vypadalo to skoro, jako by blížil konec světa. I když nám na objektiv dopadaly dešťové kapky, nemohli jsme si odpustit ten pohled zvěčnit.
Výlet jsme zakončili kakaem se šlehačkou v nedaleké kavárničce a pak už jsme se vydali na cestu zpět do Newcastlu. I když mě druhý den ještě pěkně bolely nohy, byl to parádní výlet, Lake District mě opravdu okouzlilo a moc ráda bych se tam někdy vrátila znovu a více ho prozkoumala!