neděle 10. března 2019

Jarní Carlisle

10.3.19 5 Comments
Do Carlislu jsme měli v plánu jet už hrozně dlouho, ale vždycky nám do toho něco přišlo, nejčastěji to byly stávky vlaků. Ale poslední víkend v únoru se nám konečně zadařilo a vypravili jsme se tam na výlet. 
Město Carlisle (čti karlájl) leží na opačném břehu Anglie, než Newcastle. Pokud bychom tam šli pěšky, mohli bychom celou dobu jít podél Hadrianova valu. To by nám ale zabralo pár týdnů, takže jsme raději strávili 1,5 hodiny ve vlaku. Po celou cestu nás provázela mlha, ale když jsme dojeli do cíle, už začalo svítit slunce. 


Hned před nádražím nás uvítaly dvě oválné věže citadely, které tvoří jižní vchod do města. 

Prošli jsme se historickým centrem města až ke katedrále. Ta byla založena již ve 12. století a dodnes se zachovala normanská část s mohutnými sloupy a typickým vlnkovitým zdobením. Zbytek katedrály je v gotickém stylu, nejkrásnější část je temně modrý strop se zlatými hvězdami. Uvnitř katedrály se nesmí fotit, ale můžete si ji prohlédnout na Google mapách ve 3D.


Trošku děsivý chrlič.

Od katedrály jsme zamířili rovnou ke hradu, který dost netypicky neleží na kopci, ale na rovině, takže by ho člověk skoro přehlédl.

Hrad byl založen ve 12. století. Protože leží na hranici mezi Anglií a Skotskem, byl jedním z nejvíce obléhaných hradů v historii. Nejdůležitější bitva se tu odehrála v době povstání Jakobitů v roce 1745, kdy se Jakobitům podařilo dobýt město. Vzápětí však Angličané dobyli město i hrad zpět a Jakobité byli uvězněni a popraveni. Někteří Jakobité byli vězněni ve sklepení hradu, kde museli přečkat ve tmě a zimě a jedinou vodu získávali díky "lízacímu" kameni - na jednom z kamenů se udržovala vlhkost a aby vězni přežili, museli ho olizovat.


Trošku nás zklamalo, že vnitřní prostoru hradu byly dost prázdné, nebyl tu téměř žádný nábytek nebo vybavení, jen cedule s povídáním o historii. Součástí hradu je i vojenské muzeum, ale tam jsme nešli.


Cestou zpět na nádraží nás potkalo největší překvapení. Všimli jsme si antikvariátu, kde knihy vyplňovaly dvě patra, takže jsme tam okamžitě zvědavě zamířili. Řeknu vám, že větší antikvariát jsem v životě neviděla - ten obchod prostě popíral čas a prostor. Sotva člověk vyšel z jedné místnosti, šel chodbou dál a najednou se objevila další místnost, pak ještě další... Nebylo těžké se tam ztratit. A bylo tam úplně vše, na co si jen můžete vzpomenout. Nejvíc se mi líbily nádherně zdobené knihy vázané v kůži a se zlatou ořízkou. Měli jsme jen 45 minut do zavření obchodu, a tak jsme nakonec odešli s prázdnou, protože jsme si prostě nedokázali vybrat. Jestli se ještě někdy podíváme do Carlisle, tak naše kroky určitě povedou rovnou do tohoto ráje knihomolů.



Navštěvujete rádi hrady a památky? Už jste letos byli na nějakém jarním výletě? A máte nějaký svůj nejoblíbenější antikvariát/knihkupectví? 


sobota 2. března 2019

Výlet do Stirlingu

2.3.19 2 Comments
V lednu jsme si udělali výlet do Stirlingu, historického města, které leží ve Skotsku, severně od Edinburghu. Vyrazili jsme v sobotu ráno, bohužel nás provázelo šedivé počasí, které se nerozplynulo, ani když jsme dorazili do našeho cíle. Zlí jazykové tvrdí, že ve Skotsku je zataženo pořád, tak jsme si aspoň užili tu pravou ponurou atmosféru. 

Nejdřív jsme vyrazili na průzkum města. Na rozdíl od Edinburghu je Stirling výrazně menší a také tu nebyli téměř žádní turisté. K vidění toho ale bylo opravdu hodně. Město je plné zajímavých historických budov, před mnoha stavbami jsou i desky, které prozrazují něco málo z historie.

Děla před útulnou kavárnou Darnley Coffee House, kde jsme poobědvali.

Výstava komínů 20. století a za nimi se matně rýsuje The National Wallace Monument. 

Cesta nás zavedla na velký hřbitov, který byl plný zvláštních náhrobků všech možných tvarů a stylů a také kamenných andělů. No, asi bych tu nechtěla být po setmění! I když William Wordsworth vnímal tohle místo veskrze pozitivně, napsal o něm: "We know of no sweeter cemetery in all of our wanderings than that of Stirling."


Kostel Holy Rude, který je druhou nejstarší budovou ve městě (hned po Stirlingském hradě). Byl založen ve 12. století, ale jeho zachovalé části pocházejí z 15. století.

Cowane's Hospital za hřbitovem. 

Dál jsme zamířili na Stirlingský hrad, který je dominantou města. Měli jsme štěstí na průvodce s báječným skotským přízvukem, který nám prozradil spoustu zajímavostí z bohaté historie hradu. Protože byl hrad založen už ve 12. století, vystřídalo se tu opravdu mnoho panovníků, mezi nimi i Marie Stuartovna (Mary Queen of Scots) nebo Robert the Bruce, jehož socha stojí před vchodem do hradu. Více o hradu si můžete přečíst třeba tady.

Královský jednorožec

Další den jsme se vypravili k památníku Williams Wallace. Nejdřív ale naše cesta vedla městem, které bylo zalité ranními paprsky slunce. 


Socha Rob Roye MacGregora, národního hrdiny, kterého můžete znát z knihy Waltera Scota nebo z filmu, který je jedním z mých nejoblíbenějších.

 Naše cesta vedla okolo pozůstatků kláštera Cambuskenneth Abbey ze 12. století. 

Wallacův památník (The National Wallace Monument) se tyčí na kopečku Abbey Craig a je to opravdu zvláštní stavba, nejvíce připomíná věž nějakého zlého černokněžníka.


Cestou do kopce se nám otevřel krásný výhled na řeku Forth, která se kolem Stirlingu kroutí jako stříbrná stužka.


 
Cestou jsme objevili sněženky! 

A tady už jsme přímo pod věží. Bohužel fotku hyzdí lešení a zábradlí...

Památník byl postaven v roce 1869, tento rok je to tedy 150 let od jeho vztyčení. Věž měří 67 metrů a na vrchol vede 246 schodů. Během stoupání se zastavíte ve třech patrech, kde se dozvíte něco ze skotské historie. Je zde také umístěn meč, který prý skutečně patřil Williamu Wallaceovi.

Z vršku věže bychom v dobrém počasí mohli dohlédnout až k vrchům skotské vysočiny, ale bohužel vše opět leželo v mracích. Mohli jsme se aspoň kochat pohledem na lesklou hladinu řeky.


Výhled na zamlžené kopce. 

Počasí si z nás rozhodlo udělat šprťouchlata, takže jakmile jsme slezli z věže a sešli z kopce, sluníčko vykouklo z mraků a ukázala se krásně modrá obloha. Kdybychom na věž vyšplhali tak o půl hodiny později, měli bychom nádherný výhled do krajiny... No, tak možná ještě někdy příště.

Ohlédnutí zpátky. 

Dál jsme se ještě chtěli podívat na slavný stirlingský most, kde se kdysi odehrála slavná bitva mezi Skoty a Angličany, opěvovaná v písních. Samozřejmě současná stavba není ta samá, na které bojoval William Wallace, současný most byl postaven v 15. nebo 16. století, zatímco bitva se odehrála v roce 1297.

A tím náš výlet do Stirlingu končí. Pak už byl jen čas odejít na vlak a vydat se zpět do "civilizace". Byl to skvělý výlet a doufám, že se někdy příště podíváme hlouběji do Skotska, protože je tam opravdu krásně.




neděle 27. ledna 2019

Rok ve Velké Británii

27.1.19 10 Comments
22. ledna to byl přesně rok od našeho přesunu do Británie. I když jsem si myslela, že o životě v Británii toho vím dost, stejně jsem prožila menší kulturní šok a spoustu věcí mě překvapilo. Kromě toho jsem zjistila, že bych nedokázala trvale žít v cizí zemi. I když jsme si o sobě vždy myslela, že nejsem žádný vlastenec, až v cizině člověk zjistí, jak má vlastně rád prostředí, ve kterém vyrůstal a jak je těžké si zvykat někde jinde.

Chtěla bych se tu s vámi podělit o pár věcí, které jsem se tu naučila a které mě překvapily.

1. Britská otužilost
Když jsme se přestěhovali, nejdříve jsme bydleli na vysokoškolských kolejích. To mělo sice dost nevýhod, ale  nespornou výhodou bylo ústřední topení, které hřálo bez problémů. Pak jsme se ale přestěhovali do cihlového domu z viktoriánské doby, který na první pohled vypadal moc pěkně. Ale zdání opravdu klame. Holé cihly bez jakékoli izolace a prastarý kotel nebyly to nejlepší, hlavně pro člověka, který byl zvyklý na život v paneláku. Opravdu jsme tam mrzli. I můj muž, kterému je pořád teplo, chodil doma ve dvou vrstvách a na noc si bral do postele ponožky. Nejhorší to bylo v kuchyni, která byla vlastně takový výklenek, který nepřiléhal k okolním zdem. Odmítala jsem tam vařit, protože bych asi musela mít čepici, rukavice a zimní bundu, abych tam vydržela. 
Zdá se, že Britové ale  nemají s tímhle typem bydlení žádné problémy, protože podobných domů je tu nespočet. V Čechách si všechny domy zateplujeme, ale tady není izolace snad na žádných domech. Neskutečná otužilost Britů se projevuje třeba tím, že tu potkáváte lidi na ulici v tričku a šortkách, i když je leden a fouká ledový vichr, nebo že tu většina lidí chodí celý rok v teniskách s holými kotníky. Není se čemu divit, jestli od malička vyrůstají v těch ledových domech. 
Teď už naštěstí bydlíme v modernější budově, máme tu kotel i s termostatem a je nám docela teplo. 

Pohled na dům, kde jsme dříve bydleli.

2. Není angličtina jako angličtina
I když jsem se učila angličtinu mnoho let a sama jsem rok před odletem pracovala jako lektorka anglického jazyka, zpočátku jsem nerozuměla ani prodavačce v obchodě, když se mě zeptala, jestli chci tašku. Důvod je jednoduchý - člověk se celý život učí standardní britskou angličtinu a nejčastěji slyší "received pronunciation", tedy přízvuk, který je běžný na jihu Anglie a kterým se mluví v televizi, rádiu a který používá britská královna. Samozřejmě jsem věděla, že přízvuků je mnoho a liší se v různých oblastech Británie, ale to jsem ještě nevěděla, že my se vydáme zrovna do oblasti, kde je ten nejhorší přízvuk, kterému nerozumí ani rodilí mluvčí z jiných částech Británie. Jedná se o "Geordie accent", kterým se mluví jen v Newcastlu upon Tyne a blízkém okolí. Když jsme pracovala jako dobrovolnice v charity shopu, setkala jsem se se skutečnými rodilými Geordie a většinu času jsem jen přikyvovala a dělala jsem, že rozumím, i když jsem netušila, o čem je řeč. Abyste měli trochu představu, jak tahle verze angličtiny zní,můžete si poslechnout následující báseň. 



3. Britské jídlo
Všichni asi víme, že Britové mají rádi Fish and Chips a taky jste určitě slyšeli o Full English Breakfast. Ale co mě opravdu překvapilo, jsou šílené kombinace, které jsou Britové schopní jíst. Třeba v kantýně, kam chodí na obědy můj muž, se vždycky ptají, jestli si člověk dá k hlavnímu jídlu jako přílohu rýže, brambory nebo hranolky - a na to se vás zeptají, i když si dáte třeba těstoviny. Když jsem chodila občas na obědy do jídelny střední školy, dost mě šokovalo, že spousta lidí si dávala jako oběd hranolky s fazolemi nebo jen hranolky a gravy (šťávu).
Všeobecně Britové moc nedají na zdravou výživu a kupují spoustu polotovarů, mražených potravin nebo rovnou hotové obědy v krabičkách. To je sice fajn, když je člověk hodně zaměstnaný a nestíhá vařit, ale pokud se tím živí pravidelně, rozhodně to zdraví neprospívá. Dost mě překvapilo, že se tu vůbec nedá sehnat celozrnný chléb. Najdete tu milion druhů toastového chleba, ale pořádný žitný celozrznný chléb k sehnání není. Snad jen v Tescu jsem objevila jeden druh baleného celozrnného chleba. 

Také bych zde měla zmínit "pudding". Pudding totiž v angličtině znamená všechno možné, kromě klasického českého pudinku (pro něj je správné označení "custard").

Yorkshire pudding
Tohle vlastně není nic moc jiného, než suché těsto, které dostanete ke klasické "roast dinner", tedy pečenému masu se zeleninou, brambory a šťávou. 

Black pudding 
Něco jako náš prejt. Vyrábí se z vepřové krve, tuku a ovesných vloček nebo krup. Dostanete ho většinou  jako součást "Full English Breakfast". 


Christmas pudding
Klasická vánoční pochoutka, o Vánocích se prodává opravdu všude. Obsahuje hlavně sušené ovoce, oříšky a alkohol. Správně by se měl nechat uležet několik týdnů a při podávání polít alkoholem a flambovat.

Aby to bylo ještě zmatenější, někdy můžete od Britů slyšet něco jako: "I will have this biscuit as a pudding after lunch." (Po obědě si dám tuhle sušenku jako zákusek.) Ano, v tomhle kontextu slovo pudding opravdu znamená pouze něco sladkého na zub po hlavním jídle. 

Vypadá to, že informace o jídle by vydaly na samostatný článek, tak už jen závěrem budu citovat 
Hercula Poirota:

Hastings: "Co vám vlastně z britské kuchyně chutná?"
 Poirot: "Britové nemají kuchyni, mají pouze jídlo!"


4. Britská příroda
Na závěr něco opravdu pozitivního. Jestli je něco, za čím stojí do Británie cestovat, tak je to rozhodně příroda. I naživo je skutečně tak nádherná, jak vypadá na fotografiích. Ať už se budete procházet po pobřeží, po pastvinách, v kopcích nebo vřesovištích, určitě zjistíte, že zamilovat se do britské přírody není vůbec těžké. 


 Žili jste někdy delší dobu v cizí zemi? Bylo pro vás těžké si tam zvyknout? Chtěli byste se někdy trvale přestěhovat do cizí země? A co vás nejvíce překvapilo při pobytu v cizině?





pondělí 14. ledna 2019

(Ne)malé radosti 2

14.1.19 11 Comments
Druhý týden nového roku uplynul, a tak je čas na další (ne)malé radosti! Stalo se toho docela dost, mimo jiné jsem měla narozeniny a absolvovala jsem víkendový seminář pro lektory anglického jazyka.

Pondělí 7.1.
Po ránu jsem si zacvičila, potom jsem uvařila oběd a znovu se věnovala gramatickému kurzu. Podařilo se mi taky zavolat ohledně objednání plynaře a v pohodě jsem vše vyřídila. Večer jsme si pustili další díl 4. série Cizinky a před spaním jsem si chvíli četla Bouři mečů. Jo a na jednu věc nesmím zapomenout - po sto letech jsem se pustila do psaní povídky a i když jsem napsala asi tak půl strany, měla jsem z toho velkou radost. Doufám, že budu pomalu postupovat dál! 

Úterý 8.1. 
Spoustu dní v kuse bylo zataženo, ale dnes se konečně ukázalo modré nebe a ráno byly překrásné červánky! 


Dokončila jsem gramatickou část Tefl kurzu a začala metodickou část, která vypadá mnohem zajímavěji. Taky jsem zvládla nakoupit a zacvičit si. A přišel dopis z Čech od mé nejlepší kamarádky!

Středa 9.1.
Zvládla jsem nakoupit a věnovat se studiu metodického kurzu. Večer jsem si chvíli četla v posteli knížku o lenochodech, kterou jsem dostala k Vánocům.

Venku chvíli krásně svítilo slunce.
Čtvrtek 10.1.
Sešly jsme se na kafe s Monikou a její malou dcerou Julií. Dala jsem si kapučíno a borůvkový muffin. Bylo to příjemné vyrušení od domácích prací a studia. Večer jsem upekla cukety s mletým krůtím masem.


Tuleň večer v posteli. 

Pátek 11.1.
Večer jsem od mého milého muže dostala krásnou kytičku, knihu, kterou jsem si přála a ještě plyšovou košištu Pusheen! Narozeniny mám sice až zítra, ale to budu na semináři, který je součástí jazykového kurzu Tefl a vrátím se až pozdě večer. 


Sobota 12.1.
Brzy ráno jsem se vypravila na seminář, který je součástí Tefl kurzu - jedná se o kurz pro lektory anglického jazyka. Podařilo se mi bez problémů dorazit na místo. Bylo to moc zajímavé,  součastí programu byla lekce italštiny, abychom si vyzkoušeli, jak se cítí studenti cizího jazyka. Většina účastníků totiž byli rodilí mluvčí, cizinci jsme tam byli jen dva. Strašně mě překvapilo, že rodilí Angličané nemají pojem o gramatice. Samozřejmě umí všechno přirozeně používat, ale neumí gramatické jevy pojmenovat a vysvětlit, ve škole se to vůbec neučí. Trošku mi to zvedlo sebevědomí :D. Na konci dne jsme museli ve dvojici předvést krátkou ukázkovou lekci na zadané téma, naším tématem bylo can/can't, což bylo skvělé a jednoduché téma. Myslím, že lekce se nám povedla, dostali jsme kladné hodnocení a měla jsem z toho opravdu dobrý pocit. 

Neděle 13.1.
Ráno jsem opět zamířila na seminář. Bylo příjemné, že už jsme se s účastníky víc znali a mohli jsme si o přestávkách víc povídat. Všechno probíhalo v pořádku, na konci jsme měli opět ukázkovou hodinu, která byla na složitější téma - globální oteplování pro upper-intermediate level.  Ale myslím, že se nám to podařilo dobře zvládnout, opět jsme dostali pozitivní feedback. 

Byl to povedený týden plný nových dojmů a zkušeností. Doufám, že i vy jste měli příjemný týden! Podělte se o to, co vám udělalo v poslední době radost!




pondělí 7. ledna 2019

(Ne)malé radosti 1 - Novoroční

7.1.19 7 Comments
S novým rokem začínám (ne)malé radosti od čísla 1. Moc ráda bych vydávala článek v téhle rubrice každý týden, ale už asi dobře víte, že mi novoroční předsevzetí většinou nevydrží. Tak uvidíme, jak to půjde, držte mi palce!

31.12. 2018
Poslední den roku jsem musela ráno ještě do práce, ale už jsem to tam nějak vydržela a dokonce mě šéf pustil domů o půl hodiny dříve! Potom jsme se vydali k Monice a Michalovi, abychom oslavili nový rok. Můj šikovný muž doma upekl šneky z listového těsta, u kamarádů byla také spousta jídla, dokonce vytáhli tác s různorodými mořskými potvorami. Já si troufla jen na krabí pomazánku. Zahráli jsme si skvělou hru Krycí jména, náš tým vyhrál několikrát za sebou! O půlnoci jsme vyšli pozorovat ohňostroje na balkon, moc jsme toho neviděli, Silvestr v Anglii rozhodně nebyl tak divoký, jako v Čechách, což mi vyhovuje. Pak jsme si ještěli zahráli hru Baldur's Gate, ve které se jeden hráč promění ve zrádce, ale nám se naštěstí podařilo vyhrát. Šli jsme spát někdo kolem 2 hodin ráno. 

1. 1. 2019
Probudila jsem se docela brzo, už někdo kolem půl osmé, ale cítila jsem si docela vyspalá. Dali jsme si dobrou snídani, pak jsme se rozloučili s přáteli a vyrazili na cestu domů. Protože na Nový rok se v Anglii zastavila veškerá hromadná doprava, šli jsme domů pěšky. Počasí nám přálo a byla to moc pěkná dvouhodinová procházka. 

Potkali jsme rozkvetlý strom! 

A jednu skvělou samolepku. :D

Když jsme procházeli kome řeky Ouse, narazili jsme na tuhle parádní gobliní loďku. 

2.1.
Dnes jsme se probudila až krátce před devátou a moc jsem si užívala to, že nemusím do práce! Dala jsem totiž ke 31.12. výpověď, už jsem to tam opravdu nezvládala. Ale o tom možná někdy v jiném článku. Vypravila jsem se do obchodu na nákup potravin a pak jsem se věnovala domácím pracím. Odpoledne jsem se pustila do jazykové zkoušky Tefl, začala jsem gramatickým kurzem a zatím mi vše šlo snadno. 

3.1.
Dařilo se mi být docela produktivní. Pokračovala jsem v gramatickém kurzu, který je stále dost snadný a nemám s ním zatím problémy. Zvládla jsem si taky zacvičit.
Podařilo se mi uvařit výborný oběd. 

A chvíli jsem si hrála s diářem, který jsem hodně dlouho zanedbávala! 

4.1.
Dnes se nedělo nic zvláštního, ale daří se mi v gramatickém kurzu, ze kterého jsem splnila už 67%.  Večer jsme si pustili detektivku s Poirotem - Záhada španělské truhly.

Lednové kvítí, které jsem potkala cestou do obchodu. 

5.1.
K obědu jsem přiravila lososa s pečenými brambory a paprikou, byla to dobrota. Potom jsme vyrazili za našimi českými přáteli, abychom si zahráli deskovku. Pustili jsme se do hry Mansion of Madness, která je opravdu napínavá, ale bohužel jsme tentokrát neměli štěstí a nedokázali jsme zabránit apokalypse. Ale i tak jsme si hraní užili.

6.1.
Dnes na chvíli vykouklo sluníčko, ale bylo to zrovna v poledne. Než jsme snědli oběd a umyli nádobí, zase se nebe zatáhlo a bylo šedivě a nevlídno, tak jsme na procházku nakonec nešli. Ale zahráli jsme si hru Kanagawa  a pak si pustili Poirota. Byl to příjemný, klidný den.


 A jaký týden jste měli vy? Co vám udělalo radost? Hrajete rádi deskovky? A jestli ano, doporučili byste nějakou? 





úterý 1. ledna 2019

Ohlédnutí za rokem 2018

1.1.19 11 Comments

Všechno uteklo tak rychle, že se mi ani nechce věřit, že dnes už je první den nového roku. Předchozí rok byl plný změn, byl to rok objevování, rok velkých radostí i starostí.

Hned v prvním měsíci tohoto roku jsme se vydali do neznáma, přestěhovali jsme se s manželem do Anglie, kde jsem předtím ještě nikdy nebyla. Měla jsem dost velký strach a obavy, jak se to všechno vyvine a jestli to zvládneme. A i když byly chvíle, kdy jsem si přála, abychom radši zůstali v rodné zemi, myslím, že to bylo dobré rozhodnutí a že jsme získali spoustu nových zkušeností a zážitků, které stojí i za to nepohodlí a stres, který je spojený s každou změnou. Navštívili jsme spoustu krásných míst, zamilovali se do anglické přírody, poznali nové přátele a zdokonalili jsme se v porozumění i konverzaci v anglickém jazyce. 


Nejhezčí zážitky loňského roku

Podruhé v životě jsem se podívala k moři. Bohužel jsem se v něm stále nevykoupala, protože Severní moře je velmi studené i v létě.

úterý 25. prosince 2018

Vánoce v Čechách a Anglii

25.12.18 3 Comments
Po půl roce jsme se vypravili do našeho českého domova, abychom oslavili předčasné Vánoce. Vzít si dovolenou před Vánoci bylo totiž mnohem jednodušší, než přímo na Vánoce, a tak jsme se rozhodli, že si prostě uděláme Štědrý večer o něco dříve. 

Víte, na co se nejvíc těší člověk po dlouhé době v cizině? Přece na český chleba! Nic není tak dobré, jako poctivý český chléb, třeba s lučinou. Mňam! 

Ale samozřejmě, že nejvíc jsme se těšili na setkání s našimi rodinami a přáteli, které jsme už tak dlouho neviděli. A taky na vánoční atmosféru, pohodu a klid a prostě na to, že budeme zase doma - tam, kam patříme a kde to máme nejraději.