pondělí 13. července 2020

Projekt 365 dní - 2.týden

13.7.20 0 Comments
6.7. Pondělí
Dnešní sváteční den jsme začali lenošivě. Okolo poledne pršelo, tak jsme po obědě odpočívali a dokonce jsme všichni na chvilku usnuli. Ale odpoledne už jsme se vypravili na procházku, šli jsme k lesíku, kde je oplocený výběh pro psy. Frodovi se nějak zvlášť běhat nechtělo, ale potom se tam objevil pán s jedním starším psem a štěňátkem, tak si Frodo pohrál, tříměsíční štěně mu dalo pořádně zabrat. Cestou domů jsme ještě narazili na dalšího mladého pejska, maltézáčka. Vypadali spolu jako dva huňaté polštářky a nemohli se nabažit hraní. Domů se pak Frodo sotva dovlekl.


Tady si Frodo musel zkoušet hrabat a za chvíli vypadal jak polomáčená sušenka.  


7.7. Úterý
Dnes šel Frodo konečně na stříhání! Už byl tak zarostlý, že jsme se toho nemohli dočkat. Dopadlo to dobře, vrátil se krásný a ňufatý.


8.7. Středa
Odpoledne jsme vyrazili za kamarády do hájovny, abychom se prošli po lese a opekli si buřty. Počasí ale bohužel naše plány zhatilo; dalo se do deště a pršelo až do večera. Byli jsme tedy uvnitř, ale i tak jsme si dobře popovídali, zahráli si deskovku a pak si opekli buřty a klobásky v troubě. Byl to moc příjemný den. Fotku jsme stihla svaknout až cestou domů z okýnka auta, bylo zajímavé světlo.


9.7. Čtvrtek
Dočetla jsem knížku, která mě opravdu bavila. A tak jsem si hned pořídila další díl, i když v angličtině a v elektornické formě. Byl trochu boj dostat e-knihu do jiného zařízení, než do počítače, ale nakonec se podařilo.


10.7. Pátek
Brzy ráno jsem se vydala do Kolína, abych se potkala s kamarádkou, kterou znám už od základní školy. Je pořád na cestách, tak jsem byla ráda, že se po dlouhé době uvidíme. Bylo krásné počasí, ale pro mě až moc, nemám ráda vedra a teplota dopoledne začala stoupat dost vysoko. Prošly jsme se trochu po historické části města a u řeky, ale pak jsme se vrátily do obchoďáku, kde bylo příjemnější prostředí díky klimatizaci a čokoládovému "milkšejku". Dnes přidávám dvě fotky, které jsem cvakla mobilem při procházce Kolínem.


11.7. Sobota
Ráno jsem po hodně dlouhé době udělala k snídani palačinky. Byly výborné! A včera mi můj milý muž přinesl ke svátku nádhernou kytičku.
Počasí dnes nebylo nic moc, tak jsme se šli projít s Frodem jen kousek a večer jsme si pustili Poirota.


12.7. Neděle
Dnes jsme vzali poprvé Froda na pořádnou procházku po lese. Jeli jsme asi půl hodiny autem do vesnice Zdechovice a odtud jsme vyrazili po turistické cestě k Obřím postelím. K našemu překvapení Frodo ťapal pěkně, moc se nezastavoval a dokonce i táhl dopředu. Při procházkách po městě si často lehá na trávu a nechce se mu chodit. Takže je to asi turistický pes :D. Taky se mu moc líbily úseky cesty, na kterých byl písek, hrabal nožičkama a lítal okolo jako blázen.


Jaký týden jste měli vy? Co vám udělalo radost?



pondělí 6. července 2020

Projekt 365 dní - 1. týden

6.7.20 6 Comments

Kdysi jsem na svém starém blogu zkusila projekt 365 dní. V něm jde o to, že každý den v roce vyfotíte jednu fotku. Můžete k ní také přidat popis nebo deníkový zápis o tom, co se daný den dělo, ale to už je na vás. Tahle myšlenka se mi moc líbila, ale nakonec jsem to nebyla schopná dodržet a zveřejnila jsem fotografie jen z devíti týdnů (a ani nešly všechny po sobě). Podívat se na ně můžete tady.

Ale teď jsem si řekla, proč to zase nezkusit. Moc se mi líbí projekt Week of life, kde musíte denně nafotit 9 fotografií, ale to je opravdu náročné a zatím se mi do něj podařilo nafotit jen 6 týdnů. (Můžete se na ně podívat TADY, pokud byste chtěli.) Ale vyfotit jen jednu fotku denně - to už se dá splnit snáz. Jasně, měla by to být vždy taková fotka, který stojí za to a nejlépe vystihuje celý den. Ale já si zatím nechci klást tak vysoké cíle. Myslím si, že by to mohla být pěkná vzpomínka, protože někdy dny plynou tak rychle, že si člověk už nepamatuje, co se událo. Je to podobné, jako s (ne)malými radostmi. Tak uvidíme, jak mi to půjde a jestli mi to vydrží...

29. 6. Pondělí
Ráno pršelo a Frodík se vrátil z ranní procházky v dosti mokrém stavu. Dneska byl vlastně první den prázdnin, jelikož už jsem neměla žádnou lekci.

30.6. Úterý
Dnes jsme měla takovou podivnou, nepříjemnou náladu. Naštěstí Frodík umí člověka rozveselit.

1.7. Středa
Na večerní procházce s Frodem jsme na obloze uviděli prase s velkým rypákem. Omluvte sníženou kvalitu fotky, cvakl to manžel mobilem., protože já jsem u sebe zrovna neměla nic na focení.

2.7. Čtvrtek
Dnešní den byl skvělý. Přijel k nám na návštěvu kamarád, šli jsme s ním na oběd do restaurace u řeky, kde jsme seděli venku i s Frodem. Pak jsme se ještě prošli a zašli na točenou zmrzlinu. Celou dobu jsem s sebou ale neměla foťák, tak se mi podařilo vyfotit alespoň Froda s růžemi.

3.7. Pátek
Dnes jsme měli poslední lekci s Frodem na cvičáku. Protože tam člověk nemá téměř žádný čas na focení, dávám sem tuhle jednu příšernou a nekvalitní fotku, na které můžete vidět Froda na konci roury. Prolézání rourou ho fakt baví.

4.7. Sobota
Dopoledne jsme se vypravili na oběd k rodičům manžela, abychom oslavili narozeniny jeho maminky. Byla to příjemná rodinná slavnost, seděli jsme na zahradě, Frodo se skvěle vyběhal s dětmi, dali jsme si výborný dort a dokonce i koláč, který jsem upekla z fazolí a banánů, se povedl. K večeru jsme si ještě opekli buřty. Dnes si dovolím přidat fotky dvě.

5.7. Neděle
Dneska jsem byla celý den nějak podivně unavená a bolela mě hlava...možná změna počasí? Ale Frodík na mě dával pozor.

Jaký byl vás první prázdninový týden? Co vám udělalo v posledních dnech radost? A zkoušeli jste někdy nějaký fotografický projekt? Můžete se podělit do komentářů.

pondělí 29. června 2020

Knihy a štěňata

29.6.20 2 Comments


Moje odhodlání přidávat články častěji mi nikdy dlouho nevydrží. Ach jo. Ale přesto na blog myslím a ráda bych se tu čas od času objevila. Dnešní článek bude opět takovým shrnutím toho, co se odehrálo za poslední měsíce. Nebylo to nějak příliš zajímavé nebo akční, hlavně kvůli karanténě, takže většina vyprávění bude o Frodovi. 

Ale abych potěšila i ty, které čtení o psech nebaví, chci se zmínit také o knihách, které jsem zatím za tenhle rok přečetla. Není jich moc, jsem hodně pomalý čtenář, ale každou z nich jsem si užila.

https://img-cloud.megaknihy.cz/418653-large/1a3f246c54a421aab198f636ed6a1a11/dobra-znameni.jpgHned po Vánocích jsem se pustila do knihy Good Omens (Dobrá znamení) od Terryho Pratchetta a Neila Gaimana. Kombinace těchto dvou jmen prostě nemůže být špatná! Ještě před čtením jsem shlédla stejnojmenný seriál, který byl naprosto perfektní a rozhodně ho doporučuji! A o čem že to je? Anděl Azirafal a démon Crowley musí spojit své síly, aby zabránili Apokalypse. Uvědomí si totiž, že se jim na zemi líbí a nechtěli by se vzdát svých malých potěšení. Není však vůbec snadné postavit se zároveň silám zla i dobra. Rozjíždí se tak kolotoč neuvěřitelných a šílených událostí, ve kterých si můžete užít Pratchettův smysl pro humor a občas temnější scény, charakteristické pro Gaimana. Nemusíte se bát, že by šlo o nějaké rouhání, protože vše je podáno s takovým humorem a nadsázkou, že to nemůže urazit ani nejzapřísáhlejšího biblického znalce.

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119273/bmid_ready-player-one-AXq-119273.jpgDalší knížka, do které jsem se pustila, byl Ready Player One, který mi půjčila má nejlepší kamarádka. Slyšela jsem o tomhle románu už spoustu chvály a musím říct, že jsem rozhodně nebyla zklamaná. Bylo to opravdu perfektní čtení - napínavé, zajímavé, plné nepředvídatelných zvratů. Zaujalo mě vykreslení světa, kde je virtuální realita pro lidi důležitější, než skutečný svět. Musím říct, že by se mi rozhodně zamlouvala virtuální škola, kde prakticky neexistovala žádná šikana ani násilí. Je otázka, jestli se opravdu jednoho dne nedostaneme na podobnou úroveň virtuální reality, která je tu popisována. Určitě by se mnohým lidem hodně zamlouvalo vytvořit si avatara podle své fantazie a schovávat za ním svou pravou tvář... Pokud jste náhodou viděli stejnojmenný film, nebojte se, knížka je opravdu mnohem, mnohem lepší.

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410697/bmid_anna-klevska-kralovna-s-tajemstvim-h9u-410697.jpgAnna Klevská - Královna s tajemstvím je další román z pera Alison Weirové.  Protože postupně čtu všechny její romány o ženách Jindřicha VIII., těšila jsem se na další knihu z této série. Hned na začátku mě mírně zaskočila scéna jako vystřižená z dívčího románku, naštěstí zbytek knížky už byl mnohem rozumější a méně romantický. Anna si romantiky během svého života opravdu moc neužila. Její osud nebyl tak tragický, jako jejích předchůdkyň, ale rozhodně nebyl jednoduchý a prakticky stále nad ní visela hrozba odsouzení a možná i smrti, pokud by učinila nějaký neuvážený krok. Jejím štěstím a zároveň i neštěstím bylo to, že ji Jindřich jako svou královnu nikdy nepřijal.

https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5515/bmid_kenilworth-byF-5515.jpg Poslední kniha, kterou jsem letos přečetla, je Kenilworth od Waltera Scotta. Román nás zavádí do Anglie za vlády královny Alžběty, kde přímo bují politické intriky a boj o moc. Kniha si bere některá historická fakta, ale přetváří je tak, aby seděla do romantického příběhu s tragickým koncem. Vše se točí kolem krásné Amy, která utekla z domova, aby se stala ženou urozeného earla z Leicesteru. Ten se však snaží získaz srdce samotné Alžběty a stát se králem, proto sňatek tají. Šlechetný Tressilian, který byl do Amy zamilovaný, si myslí, že je dívka milenkou earlova sluhy, chce ji tedy zachránit před potupou. Kniha byla opravdu pořádně napínavá a čtivá, i když mě občas zlobily postavy, které se ne vždy chovaly úplně reálně.


A teď už tedy vyprávění o našem štěněti. Frodo roste jako z vody, už vůbec nepřipomíná to maličké štěňátko, které jsme si přivezli domů v březnu, je z něj pořádně chlupatý uličník. Chodíme s ním jednou týdně do psí školky, kde se učí základní povely, ale hlavní smysl je se pořádně vyběhat s ostatními štěňátky. Pořád se nám nedaří přivolání, jak je Frodo něčím zaujatý, nezajímáme ho. Ale krásně zvládá zůstat na místě, sednout, lehnout, baví ho otočky. Chodit u nohy taky chvíli zvládne, ale jen když následuje nějakou voňavou dobrůtku. I když je chytrý, je taky pěkně tvrdohlavý a rozhodně nechce nic dělat zadarmo. 


Takhle vypadal chudák Frodo před ostříháním...
 ...a po něm.
Frodo se mohl pořádně vyběhat na zahradě u rodičů.

Taky jsem cvakla pár kytek. Kosatce jsou úžasně fotogenické.


Úplně  nejčastěji si fotím Froda v různých spacích polohách. To prostě člověka neomrzí. 

Frodo jako kometa.
Jeden ospalý, upršený den.


To bude pro dnešek vše. Pořádně si užijte letní prázdniny! 
A já se budu snažit přidat něco dříve, než za několik měsíců. :D



sobota 11. dubna 2020

Frodo ze Starobělského lesa

11.4.20 10 Comments
Mrzí mě, že jsem se zas tak dlouho neozvala. Tenhle rok se zatím vyvíjí úpně nepředvídatelně, myslím, že nikdo jsme si na začátku roku neuměli ani představit, co se za chvíli stalo realitou. Naštěstí mi ale současná omezení nijak moc nevadí. Už delší dobu učím po Skypu nebo pomocí dalších online programů, takže jsem nepřišla o moc hodin, a některé, kam jsem osobně docházela, bylo možné převést také do online formy. Můj milý také nemá problém s prací z domova. Co mi vadí, je vycházení ven v roušce, ale to je jen maličkost ve srovnání s tím, co se děje ve světě. Také bych se už ráda vypravila někam do lesa, ale to asi ještě nějakou chvíli nepůjde, nemáme žádný les poblíž a veřejnou dopravou se nám teď cestovat nechce. O zábavu ale nemáme nouzi, už čtvrtý týden s námi žije malé štěně, které nám připravuje dostatek starostí i legrace, ale o tom až za chvíli. Chtěla bych vám nejdřív shrnout pár zajímavých událostí, které se staly v posledním čtvrt roce.

Leden byl moc pěkný měsíc, kdy se nám více dařilo nesedět jen doma a setkávat se s přáteli. Byli jsme na oslavě Tolkienových 128. narozenin, na TolkienConu a oslavila jsem třicáté narozeniny se svou nejlepší kamarádkou, se kterou jsem se setkaly v Praze. 


Od mého nejmilejšího jsem dostala takovýhle příňufný dort!

Náhrdelník Arwen, který jsem dostala od své nejlepší kamarádky Markét.

Také jsme navštívili kamarády, kteří bydlí v hájovně uprostřed lesů. Kousek od domu mají oboru s daňky a divočáky.

Únor pro mě byl vždy nejméně oblíbeným měsícem roku, většinou se v něm toho moc neděje. Člověk už má dost zimy, ale jaro je ještě pořád daleko. Přiznám se, že když teď vzpomínám na únor, moc se mi toho z něj nevybavuje a fotky nemám skoro žádné. Jednou příjemnou událostí určitě byl turnaj v karetní hře Magic, kam jsme jeli už poněkolikáté a bylo to  moc fajn, dokonce jsem vyhrála druhé místo.

Na začátku března jsme se vydali do Středověké krčmy a hotelu v Dětěnicích, abychom konečně využili dárkový poukaz, který jsem svému milému dala k narozeninám v listopadu. Trošku jsem se bála, jestli to tam nebude přehnané a nepříjemné, ale nakonec jsme byli nadšení! Už když jsme vstoupili do přítmí hotelu, dýchla na nás správná středověká atmosféra. Recepční se zeptala, kam jsme zaparkovali koně, posadila nás ke stolu v šenku a za chvíli přinesla klíč od pokoje. Všichni nám tykali, s čímž jsme počítali a vůbec to nevadilo, nikdo nebyl nepříjemný nebo sprostý (jak jsem četla v pár odstrašujících recenzích). V šenku nebylo vidět žádné elektrické osvětlení, všude pouze hořely svíce a já měla pocit, že někde v rohu určitě musí sedět nějaký hraničář s kápí staženou do obličeje. Náš pokoj byl také moc pěkný, záchod byl sice normální splachovací, ale tvářil se jako dřevěná latrína.



Působivá chodba vedoucí k našemu pokoji.

Večerní program v krčmě byl také zajímavý a příjemný. Během celého večera se tam vystřídala kapela s břišními tanečnicemi, ukázky šermu, vrhání nožů, točení talířů na dřevěných tyčích, výslech inkvizice, mučení (které nakonec nebylo nijak strašné, jak jsem se obávala) a další kratochvíle. Jídlo bylo moc dobré a obsluha měla skvělé průpovídky. Vrcholem programu byla ohnivá šou, ze které jsem ale ke konci už prchla, protože zápach petroleje byl dost nepříjemný. Foťák jsem si do krčmy nebrala, myslím, že by stejně v šeru moc dobré fotky nevznikly, raději jsem si jen užívala přítomný okamžik. Spát jsme šli kolem půlnoci, ještě v jednu nás vzbudily strašidelné zvuky, ale s tím jsme počítali a zase jsme brzy usnuli. Druhý den jsme ráno ještě rychle stihli zajít na prohlídku zámku, který stojí jen pár metrů od hotelu. Prohlídka to byla zajímavá a poučná, ale také jsem nic nefotila. Celé to bylo opravdu super a určitě se tam ještě někdy podíváme znovu. Pokud byste chtěli zjistit více informaci, koukněte sem.

A teď už se dostáváme k naší chlupaté příšerce. Už dost dlouho jsem toužila po pejskovi, jen jsem si nebyla jistá, jestli je to opravdu dobrý nápad. Pokud jste chodili ještě na můj starý blog, možná si vzpomenete na Ťapinku, fenku bišonka, kterou jsme měli, když jsem bydlela s mamkou. Když jsem byla malá, měli jsme také pejska, voříška. Takže není divu, že po pár letech bez jakýchkoli domácích zvířat mi začalo být smutno. Zvažovali jsme pejska z útulku, ale pokud si třeba pes prošel týráním nebo byl zvyklý se volně toulat venku, učení nových dovedností a odbourávání nežádoucího chování může být dost náročné. Můj muž nikdy žádného domácí mazlíčka neměl, takže pro něj to je něco úplně nového. Rozhodli jsme se, že štěně by bylo tedy rozumnější nápad. Abychom se nenechali napálit nějakou množírnou a mohli si být víc jistí, že štěně bude zdravé, rozhodli jsme se pro chovnou stanici. Při vzpomínce na Ťapku jsem chtěla štěně bišonka. U bišonků se člověk nemusí bát, že by měli sklon k agresi a také to není super akční pes, který potřebuje lítat hodiny venku. Začala jsem se tedy rozhlížet, jestli by nebylo někde k mání štěně, ale zjistila jsem, že poblíž žádná chovná stanice není...Až jsem narazila na chovatele z Ostravy, kteří zrovna měli štěňátka. Nejdřív mi představa, že bychom se vydali do Ostravy, přišla jako nesmysl. Ale ve facebookové skupině, zaměřené na chov bišonků, mě lidé ujistili, že jet se štěnětem vlakem dlouhou cestu není vůbec problém, že si aspoň začne hned zvykat a že se toho nemusíme bát. S paní chovatelkou jsme se tedy domluvili a za chvíli jsme jeli pendolínem směr Ostrava. Tam nás přivítala smečka bišonků, která se na nás vrhla jako záplava cukrové vaty. Mezi nimi se batolila malinká štěňátka, která ještě neuměla pořádně chodit, ale už se snažila spolu prát. Chovatelé byli skvělí, dali nám spoustu rad, všechno vysvětlili. Štěňátek měli šest a všem dali jména od M  - Marlon Brando, Merlin, Monte Christo, Madonna, Marilyn Monroe a jeden, co zbyl na nás - Mick Jager. Měli jsme téměř měsíc na to, abychom se na příchod štěňátka připravili. Nakoupili jsme vše potřebné a rozhodli jsme se, že jméno Frodo zní určitě o něco líp. 
Další cesta do Ostravy byla o něco složitější. Situaci s koronavirem už začala přiostřovat, i když ještě nebyl zákaz vycházení. Rozhodla jsem se, že nechci jet vlakem a přemluvila jsem manžela, abychom jeli autem. Nakonec cesta tam i zpět proběhla bez potíží, Frodo spal v tašce skoro celou cestu. 

A pak jsme ho tu už najednou měli. Když teď koukám na tyhle 2 fotky staré přesně 4 týdny, nechce se mi věřit, jak už vyrostl!


V rohu u lampy je Frodovo nejoblíbenější místo na spaní. 

S ovečkou (když zrovna spal, aby ji nerozkousal).

Jeho výsost Frodolín I. na polštářku.

 Ňufání s lamou.

Promovaný inženýr krmí psa - hovězí střívko připevněné k noze stolu, aby ji Frodo nezhltnul v jednom kuse.

Čtenář. Tuhle poličku už jsme museli vyklidit, protože si nenechal vysvětlit, že tam nemá lézt. 


Upřímně, neuměla jsem si představit, kolik je se štěnětem práce, protože Ťapinku jsme si brali, když jí byly 4 roky. A prvního psa jsem měla, když mi bylo 6, takže to už si taky nevybavuju. Každopádně, přišlo nám vhod, že jsme s Frodem oba doma, protože ta péče vyžaduje hodně pozornosti. Snažíme se ho nijak nerozmazlovat. Od první noci spí sám v pelíšku, i když nám všichni, včetně chovatelů říkali, že bude určitě hodně naříkat. Kňučel jen pár minut a pak si lehl a spinkal celou noc. Budí se sice pořád před šestou, ale jinak nás v noci většinou nijak nebudí. Taky se ho snažíme učit, aby zvládl být sám v ohrádce, i když jsme třeba v jiném pokoji. Kvůli současné situaci zatím nemáme možnost ho seznamovat s jinými psy a lidmi, ale také ještě čekáme, až dostane poslední očkování, takže by zatím ani k jiným psům chodit neměl. Je chytrý a rychle se učí, ale každý den má taky záchvat zběsilosti, kdy štěká a běhá všude kolem, aby si vybil energii. Je s ním prostě spousta starostí a radostí. Budu se vám snažit psát častěji, jak nám roste a co se nového naučil. 

Tenhle článek je hrozně dlouhý, ale po téměř tříměsíční neaktivitě to snad nevadí. Jestli se vám bude chtít, napište, jak zvládáte současnou situaci. Také můžete napsat o svých zážitcích se štěňátky nebo mláďátky všeobecně :). Budu se vám snažit pravidelně psát o tom, jak Frodo roste. 

Zatím přeju krásné Velikonoce a buďte všichni zdraví! 
Silwiniel











pondělí 6. ledna 2020

(Ne)malé radosti 1

6.1.20 6 Comments
Minulý rok jsem začala číslovat (ne)malé radosti od jedničky, ale teď jsem zjistila, že jsem za celý rok nakonec vydala jen dva články do téhle rubriky. Doufejme, že tento rok to nedopadne stejně. Aby v tom byl ještě větší zmatek, začínám zase od jedničky, tak schválně, kam se dostaneme :D.

Jak jste si určitě všimli, nezačínám pondělím, ale středou. Má to ale svoji logiku, protože začínám od prvního dne roku. Snad vám nebude vadit, že tu není celý týden, ale myslím, že je lepší začít nedokonale, než nezačít vůbec.

1.1.  středa
Vydali jsme se na krátkou procházku k řece. Udělala jsem si velký puchýř v nových botech, ale jinak to bylo fajn.


2.1. čtvrtek
Protože zase krásně svítilo slunce, vydali jsme se ven. Neměla jsem moc představu, kam vlastně jít, ale nakonec jsme úplně nečekaně objevili novou cestu, kterou jsme nikdy předtím nešli. Kolem pole jsme došli k lesíku, kde jsme se pak vydali lesní cestou, která vedla neznámo kam. Bála jsem se, abychom nedošli někam daleko a pak se nemuseli vracet, ale dostali jsme se k řece a krásně jsme prošli zase skoro tam, odkud jsme vyšli. Slunce celou dobu nádherně svítilo a nad námi bylo modré nebe.

Věřte nebo ne, následující dvě místa na fotkách dělí jen pár set metrů, i když ta první vypadá jako z ledového království a druhá z brzkého jara.




3.1. Pátek
Večer jsme se vydali do Prahy na oslavu Tolkienových 128. narozenin. Naším cílem byla restaurace Na tý louce zelený, kde se akce měla konat. Dostali jsme se tam bez potíží, dokonce jsme dorazili jako první. Byla to moc pěkná akce, setkali jsme se s některými kamarády, které jsme už hodně dlouho neviděli.  Přespávali jsme u kamaráda, se kterým jsme pak ještě do noci hráli deskovku.

4.1. Sobota
Ráno jsme od kamaráda dostali ke luxusní famózní míchaná vajíčka. Potom jsme se pustili do deskovky  Pán Prstenů,  u které jsme vydrželi až do pozdního odpoledne. Zajímavým zpestřením bylo pozorování chameleona, který se vydal na procházku z terária. Chvilku jsme si ho nevšímali a najednou nikde nebyl. Za chvilku se mi ho ale podařilo najít stočeného na batohu. Byl to moc příjemný den, i když domů jsme dorazili pěkně unavení.

5.1. Neděle
Protože jsme byli ještě unavení a zplacatělí, zůstali jsme doma a odpočívali. I takové dny jsou někdy potřeba. Uvařila jsem těstoviny s dobrou omáčkou a večer jsme si pustili čtvrtý díl Zaklínače. Zatím mám ohledně tohoto nového seriálu spíš negativní pocity, ale má mírně vzestupnou tendenci, tak uvidíme.

Moje momentálně nejoblíbenější písnička.

Jaký týden jste měli vy a co vám udělalo radost?


úterý 31. prosince 2019

Ohlédnutí za rokem 2019

31.12.19 9 Comments
Těžko se tomu věří, ale je to tak - je tu poslední den roku, který zase přišel hrozně rychle. Poslední dobou jsem na blog vůbec nepsala, což mě mrzí. Ač jsem si na začátku roku dávala předsevzetí, že se budu blogu více věnovat, opět se mi to nepodařilo dodržet. Asi na tom mělo největší podíl to, že jsem se hodně ponořila do práce, která vyžaduje sezení u pc, a už jsem neměla tolik chuti a síly sedět u počítače i ve volných chvílích. Nedávám si teď žádná předsevzetí, ale doufám, že se mi v novém roce podaří být na blogu víc aktivní.

Když přemýšlím nad tímto rokem, myslím, že byl docela úspěšný. V březnu jsme se přestěhovali zpátky z Anglie do České republiky, což pro mě osobně byla velká pozitivní změna - už jsem se toho nemohla dočkat. Hned jsem si znovu založila živnost a pustila se do učení angličtiny. Zezačátku to nešlo tak rychle a hladce, jak bych chtěla, ale teď ke konci roku mám studentů dostatek. Dokonce jsem začala učit pomaturitní studium, kde mám poprvé větší skupinu studentů - mělo by jich tam chodit 20, ale většinou se sejde tak 12. Je to pro mě dost náročné a stojí to hodně času i úsilí, ale jsem ráda, že můžu získávat nové zkušenosti. Práce mě opravdu baví a jsem moc vděčná, že můžu dělat to, co jsem vždycky dělat chtěla. Samozřejmě jsou tu i určité nevýhody, třeba že nemám volný téměř žádný večer, protože všichni chtějí hodiny večer po práci. Ale když někdy vidím, že studenty opravdu baví to, co jsem pro ně připravila nebo konečně pochopí něco, co jim dlouho nešlo, cítím, že to za to stojí a má to smysl.

V tomto roce se nám podařilo navštívit několik krásných nových míst. V únoru, když jsme ještě bydleli v Anglii, jsme si udělali výlet do Stirlingu, kde se nám moc líbilo. Po něm jsme ještě navštívili Carlisle, kde to bylo také moc pěkné.

Zákruty řeky Forth u Stirlingu
V létě, kdy už jsme bydleli v Čechách, jsme se vydali na pár dní do Skotska. Užili jsme si pravé skotské počasí, zažili jsme Highland games, vychutnali si výhledy na skotskou vysočinu a podívali se k jezeru Loch Lomond. Skotská příroda je nádherná, uchvátila nás a rádi bychom se tam někdy vrátili znovu. 

Pohled z vrcholu hory Ben Gullipen

Poprvé v životě jsem se podívala do Londýna. Měla jsem jeden celý den na prozkoumávání ulic slavného města, ale musím říct, že mě nijak moc nenadchlo. Ale i tak jsem byla moc ráda, že jsem se tam konečně podívala. 



Ke konci léta jsme si pak udělali ještě výlet do Adršpachu, na který jsem měla vzpomínky z dětství a kam jsem se už dlouho chtěla znovu podívat. Bylo to příjemné uniknutí horku a shonu do lesního ticha a chladu soutěsek.


Jedna parádní akce, kterou jsme zažili, a o které jsem tu nepsala, byly Skotské hry na Sychrově. Tahle akce se pořádá každý rok a já už se těším, až se tam vydáme znovu. Kromě sportovních klání a skotských tanců se tu nabízí třeba ochutnání tradičního haggisu nebo irské whisky a hlavně koncerty skvělých kapel.


Další věc, kterou jsem tu s vámi nesdílela, bylo moje zapojení do fotografického projektu Week of life. Už dlouho jsem si to chtěla vyzkoušet a jsem moc ráda, že se mi nakonec za tenhle rok podařilo přidat 4 týdny. Podívat se na ně můžete TADY

Ukázka - náhled prvního dne prvního týdne

Jestli bych si měla dát nějaké předsevzetí, tak bych se určitě chtěla víc věnovat fotografování a konečně se pořádně naučit používat zrcadlovku, kterou jsme si nadělili k Vánocům 2017. Ráda bych pokračovala v projektu Week of life, jsem zvědavá, jestli se mi podaří v tomto roce zveřejnit více týdnů. Mám u sebe na vyzkoušení smartphone, který docela dobře fotí, takže to by mohlo dost pomoct. 
Tady na blogu by se mi líbilo zkusit projekt 12 měsíců - zhodnotit každý uplynulý měsíc, podělit se o nejzajímavější události a fotky. Mohlo by to být reálnější, než zveřejňování (Ne)malých radostí každý týden. 

Je toho ještě hodně, co bych mohla napsat, ale myslím, že už tak je článek až moc dlouhý. Díky všem, kteří to se mnou ještě nevzdali a občas sem zavítají. Přeju vám všem pohodový Silvestr a co nejlepší rok 2020!