Ještě před koncem léta jsme si chtěli udělat nějaký pohodový výlet do přírody, kde bychom se mohli procházet v lesích a relaxovat. Vzpomněla jsem si na krásnou skalní oblast, kde jsem byla v dětství s rodiči a kam jsem se už dlouho chtěla znovu podívat. Objednali jsme si tedy chatičku v kempu v Teplicích nad Metují a v pátek ráno vyrazili za dobrodružstvím.
Cestou nám pršelo, ale já byla ráda za chladnější počasí. Podařilo se nám docestovat a najít kemp bez větších obtíží. Hodili jsme jen batoh do chatky a vydali se na cestu. Pro začátek jsme si vybrali okruh stranou od hlavních turistických cest. Jenže hned chvíli po tom, co jsme zašli do lesa, začalo pršet. Cesta vedla pěknou divočinou, museli jsme se škrábat do kopce přes kořeny, pařezy a kameny a do toho pořádně lilo. Ještě, že jsem před výstupem objevila Gandalfovu hůl (pěkný rovný klacek, který asi někdo zapomněl u cesty), kterou jsem se mohla podpírat. Když jsme se vyšplhali nahoru, byli jsme pěkně promočení. Na chvíli jsme se schovali pod skálou a čekali, jestli se déšť utiší.
Bohužel ale pršet nepřestalo, tak jsem nasadila pláštěnku a šli jsme dál. Šli jsme kolem nějaké vyhlídky, kde ale nic vidět nebylo. Když jsme se ale konečně dostali nahoru, déšť se utišil, kolem byl vřes a borůvčí a dokonce se začaly ukazovat sluneční paprsky.
Naše ceste vedla dál, chvíli nahoru, chvíli dolů, až jsme dorazili pod rozhlednu Čáp. Mně se už tam moc šplhat nechtělo, ale když jsme vylezli schody, ten pohled opravdu stál za to!
V dálce byly vidět dešťové mraky.
Druhý den jsme se vydali už do více turistické oblasti - do Adršpašsských skal. Dorazili jsme k bráně do skal docela brzy, takže se ještě netvořila dlouhá fronta, ale později nás stejně davy lidí dohnaly.
Na začátku cesty - u jezírka.
Červenka, která se nás vůbec nebála.
Tvůrce cedule je zřejmě milovník Tolkiena. :)
Pohled na skály
Houbička v soutěsce.
Nejtěžší byl přechod z Adršpašských doTeplických skal - museli jsme lézt po schodech jednou nahoru, za chvilku zas dolů, přelézat kořeny, kameny a do toho se ještě vyhýbat ostatním turistům. Ale odměnou byly třeba takové věci, jako pohled na tenhle vysmátý šutr.
Lesní stíny.
A skály nejrůznějších tvarů- Ani jsem se nesnažila fotit ty nejznámější, protože si je fotili všichni okolo, nehledě na to, že jim stejně muselo vyjít jen něco šedivého a přepáleného.
Poslední den jsme už nechtěli jít na příliš dlouhý výlet, protože jsme museli vyklidit chatku, vzít krosnu a odpoledne jít na vlak. Taky jsme byli dost uchození a mě trochu pobolívala kolena. Vyrazili jsme směrem na Ostaš. Cestou lesem jsme nikam nespěchali, užívali jsme si přírodu kolem a hráli si s ježkem.
Vylezli jsme do kopce, kde byly moc krásné skály. Začalo se pěkně oteplovat, ale v lesním stínu nám bylo ještě dobře. Na chvíli jsme si sedli a dopřáli si oběd s vyhlídkou.
Pak už jsme museli obrátit své kroky zpět k civilizaci a vydat se na nádraží.
Byl to moc krásný víkend, i když dost náročný. Těším se, až zase někdy vyrazíme do lesů.