Do Carlislu jsme měli v plánu jet už hrozně dlouho, ale vždycky nám do toho něco přišlo, nejčastěji to byly stávky vlaků. Ale poslední víkend v únoru se nám konečně zadařilo a vypravili jsme se tam na výlet.
Město Carlisle (čti karlájl) leží na opačném břehu Anglie, než Newcastle. Pokud bychom tam šli pěšky, mohli bychom celou dobu jít podél Hadrianova valu. To by nám ale zabralo pár týdnů, takže jsme raději strávili 1,5 hodiny ve vlaku. Po celou cestu nás provázela mlha, ale když jsme dojeli do cíle, už začalo svítit slunce.
Hned před nádražím nás uvítaly dvě oválné věže citadely, které tvoří jižní vchod do města.
Prošli jsme se historickým centrem města až ke katedrále. Ta byla založena již ve 12. století a dodnes se zachovala normanská část s mohutnými sloupy a typickým vlnkovitým zdobením. Zbytek katedrály je v gotickém stylu, nejkrásnější část je temně modrý strop se zlatými hvězdami. Uvnitř katedrály se nesmí fotit, ale můžete si ji prohlédnout na Google mapách ve 3D.
Trošku děsivý chrlič.
Od katedrály jsme zamířili rovnou ke hradu, který dost netypicky neleží na kopci, ale na rovině, takže by ho člověk skoro přehlédl.
Hrad byl založen ve 12. století. Protože leží na hranici mezi Anglií a Skotskem, byl jedním z nejvíce obléhaných hradů v historii. Nejdůležitější bitva se tu odehrála v době povstání Jakobitů v roce 1745, kdy se Jakobitům podařilo dobýt město. Vzápětí však Angličané dobyli město i hrad zpět a Jakobité byli uvězněni a popraveni. Někteří Jakobité byli vězněni ve sklepení hradu, kde museli přečkat ve tmě a zimě a jedinou vodu získávali díky "lízacímu" kameni - na jednom z kamenů se udržovala vlhkost a aby vězni přežili, museli ho olizovat.
Trošku nás zklamalo, že vnitřní prostoru hradu byly dost prázdné, nebyl tu téměř žádný nábytek nebo vybavení, jen cedule s povídáním o historii. Součástí hradu je i vojenské muzeum, ale tam jsme nešli.
Cestou zpět na nádraží nás potkalo největší překvapení. Všimli jsme si antikvariátu, kde knihy vyplňovaly dvě patra, takže jsme tam okamžitě zvědavě zamířili. Řeknu vám, že větší antikvariát jsem v životě neviděla - ten obchod prostě popíral čas a prostor. Sotva člověk vyšel z jedné místnosti, šel chodbou dál a najednou se objevila další místnost, pak ještě další... Nebylo těžké se tam ztratit. A bylo tam úplně vše, na co si jen můžete vzpomenout. Nejvíc se mi líbily nádherně zdobené knihy vázané v kůži a se zlatou ořízkou. Měli jsme jen 45 minut do zavření obchodu, a tak jsme nakonec odešli s prázdnou, protože jsme si prostě nedokázali vybrat. Jestli se ještě někdy podíváme do Carlisle, tak naše kroky určitě povedou rovnou do tohoto ráje knihomolů.
Navštěvujete rádi hrady a památky? Už jste letos byli na nějakém jarním výletě? A máte nějaký svůj nejoblíbenější antikvariát/knihkupectví?