neděle 1. července 2018

(Ne)malé radosti 8

Na svém starém blogu jsem před lety zkoušela dva projekty - (ne)malé radosti a 365 dní. Oba mají dost podobný koncept - máte si něco zaznamenat každý den. V prvním případě jsou to radostné maličkosti, v případě druhém fotka. Tyhle deníčkové zápisky se mi líbí asi nejvíc, moc ráda se k nim po letech vracím a vzpomínám na věci, které by se mi jinak dávno vypařily z hlavy. A protože si neumím vybrat, rozhodla jsem se spojit tyhle dva projekty dohromady. Budu se tedy snažit poznamenat si každý den nějakou radostnou událost a vyfotit jednu fotku. Ale protože se nerada nechávám svazovat přísnými pravidly, možná těch radostí i fotek bude víc, nebo někdy bude nějaká fotka úplně chybět. A aby nebyl zmatek, budeme tomu dál říkat (ne)malé radosti. Jsem zvědavá, jestli se mi podaří přispívat pravidelně, protože dřív jsem to nikdy moc dlouho nevydržela, ale to ukáže až čas. Držte mi palce! :)

Sobota 23.6.
Na dnešek bylo v předpovědi krásné počasí, a tak jsme se rozhodli vydat k moři. Nejdřív jsme zašli na carvery meal do naší oblíbené restaurace, ze které je krásný výhled na moře a pak jsme se sešli s kamarádkou Markétou a dali si příjemnou procházku po pláži. S tím počasím to zase tak slavné nebylo, když zafoukal vítr, měla jsem husí kůži a při zpáteční cestě jsem už měla uši jako led. Angličanům to ale zjevně vůbec nevadilo, kromě surfařů byly na pláži i děti v plavkách, které si hrály ve vlnách nebo stavěly hrady z písku a spousta dalších lidí seděla na pláži na dekách a pořádali piknik. Stále tu jejich otužilost nedokážu pochopit! :D
Cestou zpět jsme se ještě zastavili na bleším trhu, který se každou sobotu pořádá přímo u metra. Dali jsme si výborné muffinky a pak jsem ještě objevila skvělý dárek pro svou kamarádku, se kterou se brzy setkám v Čechách. 

Takhle vypadá britské léto.

Neděle 24.6.
Uvařila jsem oběd, který se mi opravdu povedl - tagliatelle s kuřecím masem a žampiony na smetaně. Potom jsme se opět sešli s Markétou, tentokrát jsme zašli k ní na návštěvu. Dali jsme si moc dobrý štrůdl a mi jí na oplátku dovezli ovesné sušenky s banány a čokoládou, které jsem předtím pekla. Protože venku bylo modré nebe bez mráčku a slunce svítilo ze všech sil, prošli jsme se domů pěšky. Byla to příjemná procházka, jen už pak na mě toho slunce bylo trochu moc. Musím si konečně koupit klobouk, abych ho nekradla svému muži!

Kytička od mého nejmilejšího.

Pondělí 25.6.
Splnila jsem skoro všechny úkoly, které jsem si předsevzala. Odpoledne, když se můj milý vrátil z práce, jsme vyrazili k moři. A bylo to super! Slunce svítilo, nad námi krásně modrá obloha. Brouzdali jsme se ve vlnách, které sice byly dost ledové, ale můj muž se nakonec svlékl do plavek a trochu si zaplaval. Pak jsme si dali Fish and chips. Příště si taky musím vzít plavky a zkusit si zaplavat!

 Moře, slunce, vlny, pohodááááá!

Úterý 26.6.
Ráno jsme učila angličtinu a pak se věnovala úklidu. Po hóóódně dlouhé době jsem si napustila vanu a dokonce si v ní chvíli četla. Večer jsme si zašli na malou procházku po okolí, na které mě zaujaly tyhle nádherné růže.


Středa 27.6.
V noci jsem se probudila s bolením v krku, což tedy žádná radost nebyla. Zůstala jsem v posteli a snažila se kurýrovat. Radost mi udělal zázvorový čaj s medem a citrónem, rozečtená detektivní knížka Moriarty a večeře od mého nejmilejšího muže.

Potřebná dávka vitamínů.

Čtvrtek 28.6.
Pokračovala jsem v léčení, popíjení čajů a cucání tablet proti bolení v krku. A už se cítím o něco líp. Tady je pár radostných maličkostí, které vezeme domů rodině.

Čokoládové bonbóny s příchutí cideru v dřevěném soudku, dva druhy čajů a další čokoládové bonbony v autobusu. 

Pátek 29.6.
Den odletu do České republiky. Ráno jsme všechno v klidu zabalili a včas vyrazili na letiště. Let proběhl v pořádku, jen mi vadili spolucestující, kteří byli dost hluční. Páteční lety často využívají lidi, kteří se jezdí do Prahy levně opít, takže s námi letěl i kluk v kostýmu psa s růžovým obojkem a vodítkem a další muž v dívčích šatech s blonďatou parukou na hlavě. Byla jsem opravdu ráda, když letadlo konečně přistálo. Byla to radost, vidět zase české domečky (s omítkou!), louky a lesy a slyšet lidi kolem mluvit česky. Jo, všude je dobře, ale doma opravdu nejlépe! Ubytovali jsme se na noc u manželova bratra a jeho rodiny. Mají tříměsíční miminko, pro které jsem přivezla pár oblečků a maminka mu hned oblékla dupačky s double-deckery, které mu moc slušely!
Dnes bez fotky. Chtěla jsem sice vyfotit aspoň pohled z letadla, ale neseděla jsem u okýnka, tak jsme neměla možnost.

Sobota 30. 6.
Dopoledne přijeli manželovi rodiče, dali jsme si výborný oběd a pak se rozjeli dál na vesnici, kde bydlí.  Po cestě jsem si poslouchala Pratchettovo Carpe Jugulum, které je opravdu skvělé! Po příjezdu a svačině jsme jeli navštívit ještě moje rodiče. Večer mě začala hodně bolet hlava, ale naštěstí jsem brzy usnula a odpočinula si. Dnes opět bez fotky.

Neděle 1. 7.
Dnes byl moc pěkný den. U manželových rodičů jsme se sešli ještě s jeho dědou, bratrem a mými rodiči. Dali jsme si výborný oběd, povídali jsme, prohlíželi jsme fotky z Anglie a pak byl ještě dort a chlebíčky. Těšilo mě, že nebylo vedro, ale příjemné teplé počasí.

 Kozel u sousedů za plotem.
Kytičky na zahradě.


Jaký týden jste měli vy? Chystáte se někam na prázdniny?

5 komentářů:

  1. To je krásný projekt! Já pravidelnost moc nevyhledávám, ani do deníků jsem nikdy nevydržela psát každý den. Jednou za čas se vypíšu, klidně popíšu několik stran, a pak třeba pár měsíců nic. Takže moc obdivuji každého, kdo to vydrží a hlavně koho to baví, protože o tom to je. :)

    Užijte si dovolenou v domovině! Mě místo dovolené čeká velké stěhování. Je s tím spousta práce, tak jsem ráda, že se stěhuju nakonec jen v rámci ČR a ne do ciziny, jak jsem chtěla původně.

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý nápad, skloubit Nemalé radosti a 365 dní. Taky jsem se o to kdysi pokoušela, ale nějak jsem to nezvládla. Dneska bych možná měla větší vytrvalost, ale tak těch projektů už mám dost. Ale nějaké nemalé radosti bych zase někdy ráda napsala. :) Mám sice občas pocit, že píšu o tom samém, ale no a co, je fajn, když se příjemné věci v životě opakují. :)

    Strašně se mi líbí atmosféra tohoto článku! Nejen moře, pěkné počasí, výlety po nové zemi nebo návrat do vlasti, ale taky ta upřímná náklonnost k drahé polovičce, radost z povedeného oběda, z vany a knížky... Přesně to jsou ty nemalé radosti. ^^

    Měj se krásně! Já se dneska chystám s Modrým "na výlet" na Větruši, ale hlavně jdeme pro fotky do fotolabu a asi si zajdeme někam na oběd. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně jsi ty dva projekty skloubila! :) Skoro začínám uvažovat, že bych také psala na blog malé radosti, ale moc nevím, jak bych to stíhala. Byly by to spíš občasné radosti, když si najdu čas :D Kolikrát teď nezapnu počítač několik dní.
    Anglie by nejspíš nebyla země pro mě - je tam moc zima a větrné počasí nemám ráda, strašně mě pak bolí uši (takový ten pocit, jak když máš zánět středního ucha, opravdu intenzivní bodavá bolest, musím nosit čepici).
    Užij si pobyt v ČR, teď jste tu chytli moc pěkné počasí :)
    Na dovolenou se chytám k moři a už se nezřízeně těším, tak doufám, že všechno klapne a bude to fajn :) Pak určitě nějaké výlety po ČR, to si ještě budeme muset naplánovat, ale těším se neméně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to znám, taky mě hodně bolí uši, když fouká studený vítr. Ale v Anglii se to většinou dá, i když je dobrý mít v záloze čepici. Asi mi to vyhovuje víc, než vedro.

      Vymazat
  4. Nikam, mám práci na zahradě :-) Ale těším se na dovolenou.
    Líbí se mi foto térůže v pozadí s domy.

    OdpovědětVymazat