Silwiniel

Těžko se tomu věří, ale je to tak - je tu poslední den roku, který zase přišel hrozně rychle. Poslední dobou jsem na blog vůbec nepsala, což mě mrzí. Ač jsem si na začátku roku dávala předsevzetí, že se budu blogu více věnovat, opět se mi to nepodařilo dodržet. Asi na tom mělo největší podíl to, že jsem se hodně ponořila do práce, která vyžaduje sezení u pc, a už jsem neměla tolik chuti a síly sedět u počítače i ve volných chvílích. Nedávám si teď žádná předsevzetí, ale doufám, že se mi v novém roce podaří být na blogu víc aktivní.

Když přemýšlím nad tímto rokem, myslím, že byl docela úspěšný. V březnu jsme se přestěhovali zpátky z Anglie do České republiky, což pro mě osobně byla velká pozitivní změna - už jsem se toho nemohla dočkat. Hned jsem si znovu založila živnost a pustila se do učení angličtiny. Zezačátku to nešlo tak rychle a hladce, jak bych chtěla, ale teď ke konci roku mám studentů dostatek. Dokonce jsem začala učit pomaturitní studium, kde mám poprvé větší skupinu studentů - mělo by jich tam chodit 20, ale většinou se sejde tak 12. Je to pro mě dost náročné a stojí to hodně času i úsilí, ale jsem ráda, že můžu získávat nové zkušenosti. Práce mě opravdu baví a jsem moc vděčná, že můžu dělat to, co jsem vždycky dělat chtěla. Samozřejmě jsou tu i určité nevýhody, třeba že nemám volný téměř žádný večer, protože všichni chtějí hodiny večer po práci. Ale když někdy vidím, že studenty opravdu baví to, co jsem pro ně připravila nebo konečně pochopí něco, co jim dlouho nešlo, cítím, že to za to stojí a má to smysl.

V tomto roce se nám podařilo navštívit několik krásných nových míst. V únoru, když jsme ještě bydleli v Anglii, jsme si udělali výlet do Stirlingu, kde se nám moc líbilo. Po něm jsme ještě navštívili Carlisle, kde to bylo také moc pěkné.

Zákruty řeky Forth u Stirlingu
V létě, kdy už jsme bydleli v Čechách, jsme se vydali na pár dní do Skotska. Užili jsme si pravé skotské počasí, zažili jsme Highland games, vychutnali si výhledy na skotskou vysočinu a podívali se k jezeru Loch Lomond. Skotská příroda je nádherná, uchvátila nás a rádi bychom se tam někdy vrátili znovu. 

Pohled z vrcholu hory Ben Gullipen

Poprvé v životě jsem se podívala do Londýna. Měla jsem jeden celý den na prozkoumávání ulic slavného města, ale musím říct, že mě nijak moc nenadchlo. Ale i tak jsem byla moc ráda, že jsem se tam konečně podívala. 



Ke konci léta jsme si pak udělali ještě výlet do Adršpachu, na který jsem měla vzpomínky z dětství a kam jsem se už dlouho chtěla znovu podívat. Bylo to příjemné uniknutí horku a shonu do lesního ticha a chladu soutěsek.


Jedna parádní akce, kterou jsme zažili, a o které jsem tu nepsala, byly Skotské hry na Sychrově. Tahle akce se pořádá každý rok a já už se těším, až se tam vydáme znovu. Kromě sportovních klání a skotských tanců se tu nabízí třeba ochutnání tradičního haggisu nebo irské whisky a hlavně koncerty skvělých kapel.


Další věc, kterou jsem tu s vámi nesdílela, bylo moje zapojení do fotografického projektu Week of life. Už dlouho jsem si to chtěla vyzkoušet a jsem moc ráda, že se mi nakonec za tenhle rok podařilo přidat 4 týdny. Podívat se na ně můžete TADY. 

Ukázka - náhled prvního dne prvního týdne
photo
photo
photo
photo
photo
photo
photo
photo
photo

Jestli bych si měla dát nějaké předsevzetí, tak bych se určitě chtěla víc věnovat fotografování a konečně se pořádně naučit používat zrcadlovku, kterou jsme si nadělili k Vánocům 2017. Ráda bych pokračovala v projektu Week of life, jsem zvědavá, jestli se mi podaří v tomto roce zveřejnit více týdnů. Mám u sebe na vyzkoušení smartphone, který docela dobře fotí, takže to by mohlo dost pomoct. 
Tady na blogu by se mi líbilo zkusit projekt 12 měsíců - zhodnotit každý uplynulý měsíc, podělit se o nejzajímavější události a fotky. Mohlo by to být reálnější, než zveřejňování (Ne)malých radostí každý týden. 

Je toho ještě hodně, co bych mohla napsat, ale myslím, že už tak je článek až moc dlouhý. Díky všem, kteří to se mnou ještě nevzdali a občas sem zavítají. Přeju vám všem pohodový Silvestr a co nejlepší rok 2020!















Sdílet
Tweet
Pin
Sdílet
9 komentářů
Podzim sice oficiálně začne až 23. září, ale pro mě většinou začíná hned s prvním zářijovým dnem. Tentokrát jsem se na  příchod podzimu a ochlazení těšila už hrozně moc, protože ta úmorná vedra pro mě byla opravdu únavná. Nikdy jsem nebyla letní člověk. S příchodem podzimu vždycky ožívám a mám chuť dělat spoustu věcí - chodit na procházky a pozorovat, jak se příroda mění, kupovat dýně a svíčky nebo si pořídit živého ježečka a jet s ním na výlet.

https://i.pinimg.com/564x/0a/b3/fe/0ab3fef3fbd8f349f999fc993b5fa3d0.jpg 
 (zdroj)

Je pravda, že s příchodem podzimu pomalu ubývá světla, bývá často šedivo a pošmourno nebo prší, ale to člověku dává příležitost k tomu, aby si to doma zútulnil a našel si chvíli na příjemné lenošení, nejlépe s dobrou knihou a šálkem čaje nebo kakaa (nebo dokonce horké čokolády?). A vůbec, takových příjemných domácích činností se najde spousta a člověka pak nějaké šedivé počasí nemusí vůbec trápit. 

Taková dýňová polévka nejen zahřeje, ale svojí sytou barvou i prozáří pošmourný den. Než jsem se však mohla pustit do polévky, musela jsem nejdřív dýni vysvobodit ze spárů veverky, kterou jsem nedávno dostala od manžela.

Nakonec se ale zadařilo a tady už je polévka na talíři. Tentokrát jsem zkusila tenhle recept a můžu doporučit!

Další věc, která krásně prohřeje a provoní byt, je domácí granola, tedy zapečené müsli. Už jsem se na ni chystala hrozně dlouho, ale v receptech jsem vždy viděla, že se má používat kokosový tuk, který jsem nebyla schopná koupit. Pak jsem ale narazila na tenhle recept na Herbáři, kde se granola připravuje úplně bez tuku. A tak jsme se na to hned vrhla a udělala si ji po svém - použila jsem ovesné a špaldové vločky, datlový sirup, kakao, rozinky a kousky čokolády. Je to dobrota!


Dlouhá odpoledne nebo večery také dávají prostor zapojit fantazii a pustit se do tvoření. Já se rozhodla předělat svou nástěnku, která byla už dlouho stále stejná.

Na internetu naleznete spousty nápadů na to, co byste mohli na podzim dělat. Zkuste si třeba na Pinterest zadat "autum /fall bucket list" nebo "to do list". Vyjede toho na vás obrovské množství. Většinou tam ale je spousta typicky amerických věcí, jako třeba jít na utkání amerického fotbalu, svézt se na balíku sena za traktorem (hayride), upéct sušenky na Haloween a podobně. A tak jsem se rozhodla, že si jen tak pro radost udělám vlastní seznam jednoduchých maličkostí, které bych ráda na podzim zažila.

Obrázky ňufatých ježečků pocházejí od této autorky  - Nami Nishikawa

Máte rádi podzim nebo spíš teskníte po létě? Co se chystáte na podzim podniknout? Už jste někdy pekli dýňový koláč? Chodíte pouštět draka? A viděli jste venku poslední dobou ježka? 

Krásné podzimní dny!



Sdílet
Tweet
Pin
Sdílet
14 komentářů
Ještě před koncem léta jsme si chtěli udělat nějaký pohodový výlet do přírody, kde bychom se mohli procházet v lesích a relaxovat. Vzpomněla jsem si na krásnou skalní oblast, kde jsem byla v dětství s rodiči a kam jsem se už dlouho chtěla znovu podívat. Objednali jsme si tedy chatičku v kempu v Teplicích nad Metují a v pátek ráno vyrazili za dobrodružstvím. 


Cestou nám pršelo, ale já byla ráda za chladnější počasí. Podařilo se nám docestovat a najít kemp bez větších obtíží. Hodili jsme jen batoh do chatky a vydali se na cestu. Pro začátek jsme si vybrali okruh stranou od hlavních turistických cest. Jenže hned chvíli po tom, co jsme zašli do lesa, začalo pršet. Cesta vedla pěknou divočinou, museli jsme se škrábat do kopce přes kořeny, pařezy a kameny a do toho pořádně lilo. Ještě, že jsem před výstupem objevila Gandalfovu hůl (pěkný rovný klacek, který asi někdo zapomněl u cesty), kterou jsem se mohla podpírat. Když jsme se vyšplhali nahoru, byli jsme pěkně promočení. Na chvíli jsme se schovali pod skálou a čekali, jestli se déšť utiší. 


Bohužel ale pršet nepřestalo, tak jsem nasadila pláštěnku a šli jsme dál. Šli jsme kolem nějaké vyhlídky, kde ale nic vidět nebylo. Když jsme se ale konečně dostali nahoru, déšť se utišil, kolem byl vřes a borůvčí a dokonce se začaly ukazovat sluneční paprsky.


 Naše ceste vedla dál, chvíli nahoru, chvíli dolů, až jsme dorazili pod rozhlednu Čáp. Mně se už tam moc šplhat nechtělo, ale když jsme vylezli schody, ten pohled opravdu stál za to!

V dálce byly vidět dešťové mraky. 

Druhý den jsme se vydali už do více turistické oblasti - do Adršpašsských skal. Dorazili jsme k bráně do skal docela brzy, takže se ještě netvořila dlouhá fronta, ale později nás stejně davy lidí dohnaly.

Na začátku cesty - u jezírka. 



Červenka, která se nás vůbec nebála.

Tvůrce cedule je zřejmě milovník Tolkiena. :) 

Pohled na skály

Houbička v soutěsce.

Nejtěžší byl přechod z Adršpašských doTeplických skal - museli jsme lézt po schodech jednou nahoru, za chvilku zas dolů, přelézat kořeny, kameny a do toho se ještě vyhýbat ostatním turistům. Ale odměnou byly třeba takové věci, jako pohled na tenhle vysmátý šutr. 


Lesní stíny.

A skály nejrůznějších tvarů- Ani jsem se nesnažila fotit ty nejznámější, protože si je fotili všichni okolo, nehledě na to, že jim stejně muselo vyjít jen něco šedivého a přepáleného.

Poslední den jsme už nechtěli jít na příliš dlouhý výlet, protože jsme museli vyklidit chatku, vzít krosnu a odpoledne jít na vlak. Taky jsme byli dost uchození a mě trochu pobolívala kolena. Vyrazili jsme směrem na Ostaš. Cestou lesem jsme nikam nespěchali, užívali jsme si přírodu kolem a hráli si s ježkem. 


Vylezli jsme do kopce, kde byly moc krásné skály. Začalo se pěkně oteplovat, ale v lesním stínu nám bylo ještě dobře. Na chvíli jsme si sedli a dopřáli si oběd s vyhlídkou.

Pak už jsme museli obrátit své kroky zpět k civilizaci a vydat se na nádraží. 

Byl to moc krásný víkend, i když dost náročný. Těším se, až zase někdy vyrazíme do lesů.



Sdílet
Tweet
Pin
Sdílet
7 komentářů
Třetí den naší skotské dovolené jsme se rozhodli vyrazit na nedaleký kopec Ben Gullipen. Se svou výškou přes 400 metrů se nejedná o žádnou horu, ale to mi vyhovuje, protože přece jen nejsem zas tak zdatná, co se týče chůze do kopce.


Cesta nejdříve vedla krásným zeleným lesem plným kapradí, mechu, potůčků a náprstníků.


O kousek výš rostly spíš jehličnaté stromy a les připomínal třeba Krkonoše nebo Šumavu. Přes vysoké stromy nebyl žádný rozhled do kraje, ale po dalším stoupání se nám konečně otevřel pohled na vrcholek kopce.

Před výstupem na vrchol začalo pršet, takže jsme se plahočili do kopce v bundách a kapucích. Výhled ale opravdu stál za to. Do dálky se táhly modravé vrcholy a pod nimi se stříbrně leskla jezera.

Jezírko hned pod vrcholem. 

Ještě jednou fotka z úvodu - moje nejoblíbenější. Můžete na ní vidět jezero Loch Venachar.
























Člověk by tam mohl sedět a kochat se snad celé věky, ale za chvíli nám už byla zima a tak jsme se pomalu vydali zpět do údolí. Cestou jsme ještě potkali červené houbičky a slimáka. 


Další den byl na plánu přesun do Ballochu, který se nachází hned na konci jezera Loch Lomond. Cesta po zvlněných silničkách mi dala docela zabrat, ale naštěstí jsem se zas rychle vzpamatovala. Protože od rána pršelo, neplánovali jsme žádný velký výlet a šli jsme se jen projít po břehu jezera. 

Bohužel stále bylo zataženo, takže fotky od jezera jsou nezajímavě šedivé.

Blízko jezera je nádherný rozlehlý park u hradu Balloch, který ale není přístupný veřejnosti.

Nejvíce se mi líbila část zahrady ohrazená zdí, kde byla záplava nejrůznějších květin a keřů a také dřevěný tunel porostlý popínavými rostlinami.


A jak bylo poslední den? Můj milý se vydal zdolat vrchol hory Ben Narnain, na který jsme si netroufla, tak jsem ho poslala samotného. Přinesl s sebou spoustu krásných fotek, já vám tu ukážu alespoň jednu. Jeho vyprávění si můžete přečíst tady - papuchalk-nalezato. 


Kromě toho tam můj milý potkal ještě jedno zajímavé zvířátko - divoký haggis! Už jste o něm slyšeli? Na Wikipedii popisují haggise takto:

Je to roztomilé zvířátko, jehož pravé nožky jsou delší nežli levé, což mu umožňuje pohybovat se po svazích ve velmi vysoké rychlosti, aniž by upadlo. Bohužel takovouto výhodu má pouze při pohybu proti směru hodinových ručiček. Jakmile totiž změní směr, bezmocně se skutálí do údolí. A tam jej již sbírají skotští sběrači haggisu a prodávají jej po celém Skotsku, kde je považován za nesmírnou lahůdku.(zdroj)


Mějte se krásně a užívejte zbytek prázdnin (pokud nějaké máte). My se zítra vydáváme na Skotské hry na Sychrově, na které se už moc těším.



Sdílet
Tweet
Pin
Sdílet
6 komentářů
Novější příspěvky
Starší příspěvky

O mně

Milovnice fantasy literatury s duší dítěte. V mém koutku internetu uslyšíte šustění stránek knih, ucítíte vůni zeleného čaje, podíváte se na svět přes hledáček mého foťáku, zaposloucháte se do tónů mé oblíbené hudby a vypravíte se se mnou na nejrůznější místa.
Doufám, že se vám u mě bude líbit!

Rubriky

  • Projekt 365 dní
  • cestování
  • radosti
  • ze života

Sledujte mě

  • instagram
  • youtube

Odkazy

Vlasta
Jíťa
Boudicca
Tlustjoch
Šárka
Eumenidas
Helga
Bookish Friendship
Aredhel
Mittalmar
Péťa
Péťa Atheira Svět Helgy Šárka Aredhel Tlustjoch Vendy Bookish Friendship Barborové příběhy Ještě pět minut prosím Můj starý blog

Archiv blogu

  • ►  2022 (8)
    • ►  prosince 2022 (1)
    • ►  listopadu 2022 (4)
    • ►  října 2022 (3)
  • ►  2021 (8)
    • ►  prosince 2021 (1)
    • ►  června 2021 (1)
    • ►  února 2021 (1)
    • ►  ledna 2021 (5)
  • ►  2020 (18)
    • ►  prosince 2020 (4)
    • ►  listopadu 2020 (5)
    • ►  října 2020 (1)
    • ►  srpna 2020 (1)
    • ►  července 2020 (4)
    • ►  června 2020 (1)
    • ►  dubna 2020 (1)
    • ►  ledna 2020 (1)
  • ▼  2019 (13)
    • ▼  prosince 2019 (1)
      • Ohlédnutí za rokem 2019
    • ►  září 2019 (1)
      • Podzimní inspirace
    • ►  srpna 2019 (3)
      • Adršpašsko-Teplické skály
      • Skotsko II.
    • ►  května 2019 (1)
    • ►  dubna 2019 (1)
    • ►  března 2019 (2)
    • ►  ledna 2019 (4)
  • ►  2018 (43)
    • ►  prosince 2018 (1)
    • ►  listopadu 2018 (2)
    • ►  října 2018 (2)
    • ►  září 2018 (3)
    • ►  srpna 2018 (2)
    • ►  července 2018 (5)
    • ►  června 2018 (5)
    • ►  května 2018 (5)
    • ►  dubna 2018 (2)
    • ►  března 2018 (5)
    • ►  února 2018 (5)
    • ►  ledna 2018 (6)
  • ►  2017 (5)
    • ►  prosince 2017 (5)

Prohledat tento blog

Používá technologii služby Blogger.

Nejčtenější

  • (Ne)malé radosti 8
    (Ne)malé radosti 8
    Nějak se mi podařilo vypadnout z pravidelnosti, ale přesto jsem chtěla dát dohromady radosti, které se mi zatím za prosinec nasbíraly. První...
  • Edinburgh II.
    Edinburgh II.
    Druhý den našeho pobytu v Edinburghu jsme se rozhodli nejdříve vydat do parku Holyrood a tam zdolat skalnaté kopce porostlé hlodáši, které ...
  • (Ne)malé radosti 3
    (Ne)malé radosti 3
    Aby tu nebyly pořád jen články s fotkami od moře, přináším seznam (ne)malých radostí, které mě potkaly tento týden. Musím říct, že těch rad...

Šablona z ThemeXpose, obrázky z photographeeasia / Freepik