pátek 22. prosince 2017

(Ne)malé radosti 1

Na starém blogu jsme si zapisovala (ne)malé radosti a zjistila jsem, že je to moc dobrý způsob, jak si ty radostné maličkosti mnohem víc uvědomovat a užívat si je. Proto bych v tom ráda pokračovala dál.

V neděli jsem se pustila do nepečených kuliček z datlí, ovesných vloček, brusinek a kokosu. Zjistila jsem, že můj mixér se na tohle zrovna nehodí, ale nakonec se mi přece jen podařilo vytvořit nějaké kuličky. Teď odpočívají v ledničce, ale zdá se, že jsou poživatelné.



S manželem jsme se vydali do obchodního centra, i když jsem se bála, že to není zrovna dobrý nápad v předvánočním čase. Ale potřebovali jsme zařídit několik věcí, tak jsme to riskli. Vyzvedli jsme si hotovou fotoknihu s nejlepšími fotkami z posledních dvou let, koupili jsme ještě drobnost k dárku pro manželovu maminku a já si koupila parádní teplé ponožky! Neustále jsem totiž chodila jen v letních kotníkových ponožkách a to v zimě není moc příjemné. Pak už jsme ale před davy lidí prchli znovu do ticha a klidu našeho obydlí.

Ke svačině jsme měli čokoládový pudink se šlehačkou



V úterý jsem zažila opravdu milé překvapení, které pro mě nachystaly studentky, které chodím učit do nemocnice. Všechno jsou to zdravotní sestry a učit je byla opravdu radost, protože je to bavilo, připravovaly se na hodiny a dokonce se někdy i samy hlásily o domácí úkol :D Na poslední hodinu přinesly spoustu cukroví, připravily horký čaj a prohlásily, že už se nebudeme učit. Tak jsme si pouštěly anglické koledy, dala jsem jim test na pár slovíček související s Vánoci a povídaly jsme si. Nakonec jsme tam zůstali skoro o hodinu déle, než normálně a ještě mě jedna studentka odvezla domů autem. V takových chvílích mám pocit, že dělám tu nejlepší práci na světě :)

I já jsem pro studenty připravila malé dárky
Ještě nesmím zapomenout poznamenat, že také poprvé za tuhle zimu pořádně chumelilo! Když jsem šla na hodinu do nemocnice, sypaly se velké vločky jako by se roztrhla peřina.

Ve středu mě čekala poslední hodina v jedné firmě, kam jsem jezdila dost nerada, protože se mi zdálo, že to studenty vůbec nebaví a neučí se. Ale na konci hodiny jsem dostala malý dárek - kolekci čajů - a studenti mi děkovali za trpělivost.  (A je pravda, že s touhle skupinou jsem měla svatou trpělivost!)

Ve čtvrtek odpoledne jsme s manželem jeli do restaurace, kde měl s kolegy vánoční večeři. I když jsem dostala jídlo jako poslední, byl to příjemný večer a jídlo bylo výborné. Dostali jsme jako dárek čokoládové muffinky a perníčky.

Dnes je pátek. Ráno jsem měla úplně poslední hodinu angličtiny. Potom jsem se stavila v nákupním centru, abych si vybrala sešit, kterých bych v novém roce mohla používat jako diář. Podařilo se mi vybrat opravdu moc krásný sešit a už se těším, až vám ho tu ukážu. Po návratu domů jsem se věnovala ještě trochu úklidu a potom jsem začala balit dárky a u toho si pustila Narnii - to už je tradice! Vánoce bez Narnie nemůžou být!

Doufám, že si dobře užíváte tenhle předvánoční čas a daří se vám vyhýbat se stresu a shonu.
Přeju vám všem krásné a klidné Vánoce!
Silwiniel






4 komentáře:

  1. Jů, kuličky, ty jsem zkoušela vloni a ještě teď na ně s láskou (a slinou v koutku) vzpomínám :D Je hezké, jak tě mají studenti rádi, mě ti moji svěřenci na cvičeních skoro dojali, když mi přáli hezký Vánoce :)

    Silwiniel, užívej klid a pohodu posledních dní letošního roku a ať tě v novým roce potká spousta hezkých věcí! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný čas povánoční vinšuji.

    OdpovědětVymazat
  3. Nádhera :-) Já si zapisuji radosti každý den do Zápisníku radosti, který jsem si koupila v knihkupectví :-) Moc mě to baví a jsou tam na každý den i různé rady od autorky a pěkné obrázky... musím se přiznat, že když jsem nastoupila do práce, asi dva tři měsíce bylo v Zápisníku prázdno, teprve potom jsem se rozhodla, že budu poctivě hledat a určitě něco objevím, a od té doby zapisuji :-) Mimochodem jsem tento týden zaznamenala, že se bude natáčet seriál Pán prstenů, prý už je rozhodnuto, a také mě potěšil článek o českém studentovi, který si vytváří vlastní Hobitín, možná o tom víš, pro jistotu přikládám odkaz: https://hradec.idnes.cz/mladik-stavi-v-orlickych-horach-hobitin-fct-/hradec-zpravy.aspx?c=A131211_2010477_hradec-zpravy_tuu . Měj se krásně, Evča :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zapisování radostí je moc fajn v jakékoli podobě :) Když jsem se snažila psát si papírpvý deník, nikdy mi to moc dlouho nevydrželo.
      O tom seriálu jsme slyšela, doufám, že to bude dobrý, že to nějak nepokazí.
      Ano, o článku vím, na pár vteřin se v tom videu mihnu :D

      Vymazat