Já jsem snad žádný extra zajímavý zážitek neměla. Ale jednou, když jsem jako menší jela Studentem, tak vedle mě seděl chlap a pořád popotahoval nosem a mě to strašně vytáčelo.. musela jsem to vydržet přes hodinu a dělal to tak 20x v minutě.. :D

Ještě nikdy jsem letadlem necestovala a po přečtení tohoto článku se moje malá chuť a ochota o tom alespoň uvažovat vytratila :D Oba musíte mít nervy z ocele, kloubouk dolů! Nejdůležitější je, že to celé dobře dopadlo a společně se zavazadly jste dorazili na místo ;)
Přemýšlím o svých cestách, ale s největší pravděpodobností nebylo žádné cestování takto dobrodružné a nervydrásající :D Zabydlete se a ať všechno klape! :)

Já už nelétám. Stačily mi k tomu dva zážitky ze dvou letů. Zejména ten druhý, kdy jsem byla vyslána služebně do Bratislavy. Tehdy se dělala "přestavba velkoobchodních cen" a my byli jedním z garantů. Což znamenalo sebrat podklady z celého Československa a sjednotit ceny. Můj zaměstnavatel mě do Bratislavy poslal autobusem, ale Slováci se ukázali jako grandi a zaplatili mi letenku. Byl to nějaký Iljušin, kopie Dakoty a já měla místo u křídla. Nad Vysočinou jsme se dostali do bouřky a po ní do turbulencí. Letadlo se několikrát propadlo dolů. Následoval řev motorů a letadlo nabíralo výšku, aby se vzápětí znovu propadlo. Paní vedle mně zvracela a já se dívala raději z okna, abych nenásledovala jejího příkladu. Pohled na křídlo mě ale dostal do paniky, protože nýty v něm se pohybovaly a já měla pocit že musíme ztratit křídlo. Na Ruzyni jsem vystupovala bílá jako stěna, nohy mě skoro nenesly. Ale byla jsem na pevné zemi. Mám nízký tlak, takže jsem zamířila k baru a dala si panáka, zatímco řidič, který pro mně přijel, čekal na balík podkladů. Klepala jsem se a tak následoval druhý panák. Můj šéf, když mě viděl a vyslechl si tu anabázi, mě poslal rovnou spát.
Vím, že už dnes jsou letadla podstatně bezpečnější, ale ten zážitek mě od dalších letů odradil. Na druhou stranu se mi letadla líbí, fotím si je, když jdou na přistání nad naší zahradou. S vnoučaty se na ně jezdím dívat a mám díky tomu docela slušnou povědomost o typech letadel, či leteckých společnostech.
Ale zůstávám na zemi. :-D
Přeji krásný a hlavně pohodový pobyt v Anglii. Vzpomínám na ní, ale i tam jsem byla raději autobusem. :-D

Mně let v žádném případě nehrozí, jelikož bych se do letadla nenechala naložit ani pod silnými narkotiky. Navíc jsem nemusela vytáhnout paty z republiky, abych si pořídila jednu z nejděsivějších zkušeností. Autobus, serpentiny u Ještědu, žádná místa k sezení a já, vrávorající s vůlí se nepozvracet a se štěnětem, který se tvářilo, že se snaží o to samé. V Liberci jsem vylezla bílá jako stěna se žaludkem v krku. Doteď to ráda vyprávím jako horor. Chvíli jsem měla dojem, že jsme uvízli v časové smyčce a ty zatáčky se budou opakovat už do nekonečna. :D A to jsem se do tý doby kasala, jak mi nevadí žádné dopravní prostředky. Ono je to holt jiný v tom mým placatým světě, kde nevidíš dál než na nejbližší strom. :D

Já jsem s lety naštěstí nikdy problém neměla, jediný můj špatný zážitek byl, když jsme letěli z Tuniska. Byli jsme na dovolené ještě s přítelovi rodiči,on a jeho táta se ale jmenují stejně a tamní personál se s tím pořád nějak nemohl vyrovnat. Nejlepší je, že ani jeden z nich nemluví anglicky, natož pak francouzsky, takže nechápali, co se po nich chce. Nakonec se sešlo asi pět zaměstnanců a došlo jim, že to zase až takový problém nebude. Naštěstí.