Minulý víkend se povedlo nezvykle krásné počasí a tak jsme se rozhodli vyrazit opět k moři a prokoumat poslední kus pobřeží, který jsme ještě neviděli - mezi Sunderlandem a South Shields. Slunce krásně hřálo, moře bylo temně modré, na obloze jen pár mráčků, až jsme se trošku připálili a mého milého večer rozbolela hlava. Ale rozhodně to za to stálo! Tenhle kus pobřeží byl zatím to nejkrásnější, co jsme tu viděli.

Šli jsme kolem krásné oblázkové pláže.

Brzy se nám otevřel výhled na maják a zajímavé skály na pobřeží pod ním.

Když jsme došli blíž k majáku, zjistili jsme, že se dá sejít dolů na malou pláž skrytou mezi útesy. Byla tu velká jeskyně a krásný výhled na skály.

Na klidném moři se zrovna plavila plachetnice.

Když jsme šli dál, potkali jsme hlavu kamenného obra. 

Pokračovali jsme podél pobřeží, až jsme uviděli krásnou pláž Marsden Beach, prostírající se hluboko pod námi. Kolem skal tam kroužila spousta racků, kteří dělali pořádný rámus. 

Sestoupili jsme na pláž, abychom si zblízka prohlédli zajímavé skalní útvary. Tahle skála byla největší a protože byl odliv, mohli jsme si prolézt jeskyně.

Na pláži bylo tak krásně, že bych si hned zaplavala v moři, ale voda byla stále pořádně ledová.

Další pěkná jeskyně na druhé straně pláže.

Dál jsme pak pokračovali směrem k South Shields, kde jsme už byli. Ale takhle zavátou silnici jsme ještě neviděli, asi to byl výsledek nedávného větrného počasí. 

Snad vás článek trochu zahřál v tomhle studeném počasí, které se opět jaru moc nepodobá. Doufejme, že zima už brzy konečně odejde a bude zas tak slunečno, jako na těhle fotkách.

Přeju krásné Velikonoce!

Od té doby, co jsem zveřejnila poslední (ne)malé radosti, uplynulo už dost času. Během února i března bylo dost dní, kdy mi bylo smutno, stýskalo se mi po domově, neměla jsem na nic chuť a tak jsem trochu zanedbávala i blog. Jak jsem ale psala v minulém článku, situace už se zlepšila, začala jsem pracovat jako dobrovolník v obchodě s dětským zbožím, což mě moc baví, a také jsem začala učit angličtinu po Skypu.

Ještě v  únoru jsme se byli podívat s kamarádkou Markétou a jejím manželem na průvod pořádaný na oslavu začátku čínského nového roku. Přes davy lidí nebylo moc vidět, ale alespoň jedna fotka se vydařila.

V půlce února jsme se přestěhovali do nového bytu. V realitce jsme dostali malou dárkovou taštičku, ve které bylo pár drobností. Ty cedulky byly opravdu vtipné :)

 V novém bytě byla a stále je dost zima, proto jsem si potřebovala pořídit teploučké bačkůrky. Když jsme potkala tyhle s liškou, hned jsem se do nich zamilovala. Na fotce jsou ještě v kombinaci s ježčími ponožkami. Může to být ještě roztomilejší?

Jednou velkou radostí byl určitě pravý britský čaj o páté (Afternoon Tea), na který mě pozvaly kamarádky Markéta a Šárka. Jely jsme na statek kousek za město, kde jsme si dopřály tyhle dobrůtky. Bylo toho tolik, že jsem ještě přivezla domů muži výslužku.

Ale skutečné kouzlo hrníčku se ukázalo až jedno ráno, kdy na něj začalo oknem svítit slunce. Uááá, jednorožčí magie!

A samozřejmě velkou radostí je pomalu přicházející jaro a rašící kytičky! Budu se snažit brzy přidat fotky z uplynulého víkendu, který byl krásný a slunečný.

Co dělalo radost vám v únoru a březnu? Jaký je váš oblíbený hrníček? A jaké bačkory?

V neděli 11.3. jsme opět vyrazili k pobřeží, tentokrát do Whitley Bay. Chtěla jsem tenhle článek dodělat už dlouhou dobu, ale nějak jsme se k tomu nedokázala dokopat. Počasí bylo poslední dobou hodně proměnlivé, dokonce nám tu znovu ležel sníh, ale teď už se pomalu otepluje a vypadá to, že jaro by snad mohlo konečně dorazit. Neděle, o které budu psát, byla docela teplá, ale počasí bylo opravdu zvláštní.

Po pobřeží jsme došli k majáku St. Mary's Lighthouse. Při silném přílivu je cesta k němu zaplavená, ale dnes naštěstí nebyla. 

Rozbouřené moře u majáku

Kolem majáku jsou cedule, které prosí návštěvníky, aby nerušili tuleně. U majáku je malá pozorovatelna, kde si můžete půjčit dalekohled a pokoušet se nějakého tuleně zahlédnout. Nejdřív jsem si myslela, že to nemá cenu, protože jsou všude jen kameny. Ale můj milý si všimnul nějakého pohybu a opravdu jsme zahlédli dva tuleně! Bylo to hodně zdálky, takže fotka je rozmazaná, ale je to důkaz! :D

Kromě tuleňů jsme objevili i první známky jara.

Pohled od majáku na zamlžené pobřeží.

A pohled zpět k majáku

Zpět jsme se vydali stejnou cestou podél pobřeží, ale zpestřili jsme si ji zkratkou přes pláž, na které byly kameny všech barev a tvarů.

To už by bylo o výletu všechno, ale ještě bych vám ráda napsala něco málo o své současné situaci.

Začala jsem chodit jako dobrovolník do obchodu s dětským zbožím, který spadá pod charitu St. Oswald's Hospice. Byla jsem tam zatím dvakrát a bylo to fajn, všichni jsou tam moc milí, práce mě baví, procvičuju angličtinu a hlavně získám zkušenost a doporučení, což mi pomůže najít placenou práci. Také jsem začala učit anglický jazyk po Skypu, zatím to bylo v pohodě a baví mě to. Mám radost, protože ty dny, kdy jsem jen seděla sama doma a pozorovala hnusné počasí za oknem, mě opravdu ubíjely.

Facebook nás zásobuje záplavou koťátek, fotek obědů našich známých, selfí s koupelnovým zátiším a spoustou dalších věcí, bez kterých bychom se v dnešní době sociálních sítí prostě neobešli. A v neposlední řadě se z nás také snaží vytáhnout co nejvíc osobních informací, které nikoho nezajímají. Když jsem se jednou večer nudila, rozklikla jsem si náhodné otázky, které fb generuje a napadlo mě, že by mohla být zábava na některé odpovědět.

V neděli jsme se vypravili do Durhamu, historického městečka, které leží asi 30 kilometrů jižně od Newcastlu. Lákala nás hlavně prohlídka katedrály a hradu. Vyšlo nám pěkné jarní počasí, Britové kolem chodili v šortkách a krátkých sukýnkách, ačkoli my jsme stále byli zabalení do zimních bund. Když teď píšu tenhle článek, venku zuří blizzard s vichřicí a těžko se mi věří, že před pár dny bylo tak hezky.