čtvrtek 12. července 2018

Jak získat práci v zahraničí

Mám práci! Volejte sláva a tři dny se radujte! Po půl roce marného hledání se to konečně podařilo.


Nesnáším hledání práce. Fakt. Ten proces je úmorný, zdlouhavý, deprimující a často i ponižující. Protože jsem ho absolvovala ve svém životě až příliš často, rozhodla jsem se s vámi podělit o pár věcí, které jsem se naučila. 
Na internetu existují tisíce stránek, které radí, jak na hledání práce, jak správně sestavit životopis, motivační dopis a podobně. (Vím to, protože jsem je všechny procházela). Rozhodně neříkám, že mám nějaké univerzální rady, jsou to pouze moje zkušenosti, které by vám možná mohly přinést trochu inspirace.
 

1. Zkuste pracovat jako dobrovolník.
Tohle je vážně geniální věc a jsem hrozně ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet. Když přijedete do cizí země, často jste lehce zmatení, nevíte, kde začít, máte strach a pochybnosti, jestli dokážete opravdu dobře rozumět a konverzovat s místními. Jako dobrovolník si to můžete vyzkoušet bez zbytečného stresu a tlaku. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem narazila na partu báječných lidí, kteří ke mně byli neskonale trpěliví, shovívaví k mých chybám a ještě navíc s nimi byla sranda. Rozmluvila jsem se, trochu jsem si naposlouchala ten jejich šílený akcent (pořád si netroufám tvrdit, že jim dokonale rozumím), získala jsem zase nějaké nové zkušenosti a hlavně jsme jen neseděla doma a nelitovala se.

 Hlavně ty zkušenosti!

2. Vystavte svůj životopis
Spousta serverů na hledání práce nabízí možnost vystavit svůj životopis, aby ho mohli vidět pracovní agentury a zaměstnavatelé. Nejdřív mi to prišlo celkem zbytečné, ale udělala jsem to a opravdu se to vyplatilo. Pracovní agentura mě s nabídkou práce kontaktovala sama právě na základě životopisu, který našla online. V Británii je asi nejznámější stránka CV Library.


3. Nepište na pracovní nabídky, o které doopravdy nestojíte
Sice se to tváří úplně logicky, ale já jsem často měla sklony psát úplně na všechny nabídky jen z pocitu povinnosti, aby si o mě někdo nemyslel, že jsem třeba líná nebo se doopravdy nesnažím. Je to ale ztráta času, protože na ty pozice se stejně s největší pravděpodobností nehodíte a i kdybyste tu práci pak dostali, budete ji nenávidět. Takže ne, nemusím mít výčitky svědomí, že jsem nezareagovala na pozici uklízečky v hotelu o sobotách a nedělích.

4. Nepodceňujte se
Tohle je těžké. Já mám sklony se podceňovat skoro ve všem a přijde mi, že v české společnosti se to tak trochu dělá všeobecně. Naopak v Británii mají lidé sklony být pozitivnější a víc si věřit. I když máte pocit, že vaše vzdělání a pracovní minulost stojí za houby (tak jsem si taky připadala), snažte se vyzdvihnout své dobré vlastnosti a zkušenosti (určitě se aspoň nějaké najdou). V životopise se snažte vypíchnout své úspěchy a dovednosti, které jste získali v předchozím zaměstnání.


5. Nevzdávejte se
Rozešlete svůj životopis na milion pracovních nabídek a nikdo vám neodpoví? To je bohužel úplně normální. Máte naprosto právo být zdeptaní a v depresi. Ale zkuste si udržet alespoň malou naději, protože když vytrváte, tak se to určitě podaří! Fakt!


No a když už fakt nemůžete dál...

6. "Vygůglete" si "meme" na téma hledání práce
Když už nic jiného, aspoň si uvědomíte, že v tom nejste sami. A možná vám to zachrání zbytky zdravého rozumu.


Jaké máte zkušenosti s hledáním práce? Přidali byste nějakou vlastní osvědčenou radu?



17 komentářů:

  1. Hledání je vždycky úmorné, zvlášť v cizině, to tě obdivuju! Já jsem zatím teda hledala vždy jen brigádu, u nás na maloměstě to bylo stylem: ´Jedna paní povídala´ a ´Můj známý má známou, která zná známého´, takže jsem nikdy neměla problém. V Praze je to o ničem jiném. Jdenu brigádu mám přes kamarádku, teď současnou přes opravdický inzerát. Tak jsem na sebe hrdá :D
    Jinak prostě mít známosti a známé se vyplatí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To slyším pořád, ale já nikdy neměla práci přes známé...

      Vymazat
    2. Jak říkával jeden můj známý: "Práce poslední (zoufalý) pokus, jak přijít k penězům.

      Vymazat
  2. To je super článek! Většina tipů je aplikovatelných i na ČR, třeba vystavení CV na LinkedInu mi přineslo hned několik nabídek. Osobně si myslím, že je hodně důležitý i nápaditě zpracovaný životopis, který personalistu v šedi šablonových CVček zaujme. V Česku mám výhodu, že se pohybuji v oboru, kde je po lidech sháňka, takže mám za poslední rok a půl u pohovorů 100% úspěšnost. V zahraničí je to však mnohem těžší a velmi obdivuji každého, kdo to zkouší. Moc gratuluji k získání práce a držím palce, aby bavila! :)

    OdpovědětVymazat
  3. hezký tipy :) já četla snad na všech takových blozích, že holky začínaly jako servírky :) to si myslím,že je taky super

    V3ronika life

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dost blbý v tom, že člověk musí pracovat po večerech, o víkendech i svátcích. Třeba ještě v kavárně to může být fajn, ale do hospody nebo baru bych nechtěla.

      Vymazat
  4. Mně je vždycky strašně líto, že se nemůžu moc hlásit na pozice nějakého jednoduššího překládání nebo redaktorství, protože nemám vlastně ještě ani střední školu. :D Ale co se dá dělat, holt jednou snad na to dojde.

    Nicméně moc ti gratuluji. ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Užívej si tu svobodu, kdy ještě můžeš studovat! :D Práce pak budeš mít určitě dost a dost...

      Vymazat
  5. Jojo, psát na všecky možné nabídky jsem minulé léto taky málem dělala - hlavně jsem si nebyla jistá, kde, co a za kolik chci vlastně dělat... Nakonec jsem ale ráda, že jsem si tu nevelkou firmičku v Brně vybrala a hlavně, že ona si vybrala mě :) A jak tě tak čtu a sleduju, začínám být vážně vděčná za to, jak rychle jsem si práci našla. Od poslání CV do 2-kolového pohovoru to byly jen cca 2 týdny a nastupovala jsem prakticky za necelé dva měsíce poté, co jsem začala hledat - a to na pozici, kterou jsem chtěla a znalostně splňovala. Ono sice v IT není o práci nouze, ale horší je to rozhodnutí sama sebe, jestli to, co mi nabízejí, chci dělat :D

    Gratuluju k práci a přeju ti, ať se do ní každý ráno těšíš, protože takových lidí není zas tolik, a sama vím, jak báječnej pocit to je! :)

    OdpovědětVymazat
  6. To mi povídej, ani bych nepopsala tak dobře, jak moc to nesnáším. Jak ponižující to je.
    Jediné, co už chci, je konečně se nějak osamostatnit. Neškemrat o práci u druhých ale být svým pánem, případně ji druhým nabízet. Samozřejmě takovou činnost, jakou miluju.
    Svoboda!

    OdpovědětVymazat
  7. Super článek! :) Myslím, že mnoho tvých rad se dá aplikovat i v naší domovině.
    Myslím, že stránky, kam si vložíš životopis a firmy tě mohou sami kontaktovat jsou skvělá věc. Pár známých takto práci hledalo, chodila jsem spousta nabídek a chválili si to, že si je zpravidla zvou tam, kde by skutečně mohli dělat to, co umí a co chtějí a zpravidla o ně měli velký zájem, když už si je sami našli a pozvali na pohovor.
    S hledáním práce moc zkušeností nemám. Po matuře jsem si jsem pokoušela najít si místo a pokud možno v oboru, ale nepodařilo se mi to. Nejvíc mě štvalo, když inzerovali, že místo je vhodné pro absolventy a potom mi napsali, že mě nemohou přijmout, když nemám zkušenosti. A to jak mi z x míst nenapsali ani "děkujeme, nemáme zájem" bylo fakt deprimující. Už jsem potom přemýšlela o funkčnosti svého mailu, když mi z deseti míst nepřišla žádná odezva :D

    OdpovědětVymazat
  8. Bezva článek, stručný a výstižný a oceňuji doprovodné obrázky. No, mě to bude čekat asi na jaře, tak to jsem zvědavá. To dobrovolničení je určitě dobrá rada, člověk tím opravdu mnohdy nabyde dobré zkušenosti, co se potom hodí.

    OdpovědětVymazat
  9. Super článek, moc dobře jsi to popsala, samé cenné rady a zkušenosti. Já sama jsem práci dlouho hledala a chvíli trvalo než jsem se zapracovala, ale chce to píli, čas a rozhodně nic nevzdávat. Přeji hodně štěstí a Anglii mám ráda :-)

    OdpovědětVymazat