Hledání je vždycky úmorné, zvlášť v cizině, to tě obdivuju! Já jsem zatím teda hledala vždy jen brigádu, u nás na maloměstě to bylo stylem: ´Jedna paní povídala´ a ´Můj známý má známou, která zná známého´, takže jsem nikdy neměla problém. V Praze je to o ničem jiném. Jdenu brigádu mám přes kamarádku, teď současnou přes opravdický inzerát. Tak jsem na sebe hrdá :D
Jinak prostě mít známosti a známé se vyplatí.

To je super článek! Většina tipů je aplikovatelných i na ČR, třeba vystavení CV na LinkedInu mi přineslo hned několik nabídek. Osobně si myslím, že je hodně důležitý i nápaditě zpracovaný životopis, který personalistu v šedi šablonových CVček zaujme. V Česku mám výhodu, že se pohybuji v oboru, kde je po lidech sháňka, takže mám za poslední rok a půl u pohovorů 100% úspěšnost. V zahraničí je to však mnohem těžší a velmi obdivuji každého, kdo to zkouší. Moc gratuluji k získání práce a držím palce, aby bavila! :)

hezký tipy :) já četla snad na všech takových blozích, že holky začínaly jako servírky :) to si myslím,že je taky super

V3ronika life

Mně je vždycky strašně líto, že se nemůžu moc hlásit na pozice nějakého jednoduššího překládání nebo redaktorství, protože nemám vlastně ještě ani střední školu. :D Ale co se dá dělat, holt jednou snad na to dojde.

Nicméně moc ti gratuluji. ♥

Jojo, psát na všecky možné nabídky jsem minulé léto taky málem dělala - hlavně jsem si nebyla jistá, kde, co a za kolik chci vlastně dělat... Nakonec jsem ale ráda, že jsem si tu nevelkou firmičku v Brně vybrala a hlavně, že ona si vybrala mě :) A jak tě tak čtu a sleduju, začínám být vážně vděčná za to, jak rychle jsem si práci našla. Od poslání CV do 2-kolového pohovoru to byly jen cca 2 týdny a nastupovala jsem prakticky za necelé dva měsíce poté, co jsem začala hledat - a to na pozici, kterou jsem chtěla a znalostně splňovala. Ono sice v IT není o práci nouze, ale horší je to rozhodnutí sama sebe, jestli to, co mi nabízejí, chci dělat :D

Gratuluju k práci a přeju ti, ať se do ní každý ráno těšíš, protože takových lidí není zas tolik, a sama vím, jak báječnej pocit to je! :)

To mi povídej, ani bych nepopsala tak dobře, jak moc to nesnáším. Jak ponižující to je.
Jediné, co už chci, je konečně se nějak osamostatnit. Neškemrat o práci u druhých ale být svým pánem, případně ji druhým nabízet. Samozřejmě takovou činnost, jakou miluju.
Svoboda!

Super článek! :) Myslím, že mnoho tvých rad se dá aplikovat i v naší domovině.
Myslím, že stránky, kam si vložíš životopis a firmy tě mohou sami kontaktovat jsou skvělá věc. Pár známých takto práci hledalo, chodila jsem spousta nabídek a chválili si to, že si je zpravidla zvou tam, kde by skutečně mohli dělat to, co umí a co chtějí a zpravidla o ně měli velký zájem, když už si je sami našli a pozvali na pohovor.
S hledáním práce moc zkušeností nemám. Po matuře jsem si jsem pokoušela najít si místo a pokud možno v oboru, ale nepodařilo se mi to. Nejvíc mě štvalo, když inzerovali, že místo je vhodné pro absolventy a potom mi napsali, že mě nemohou přijmout, když nemám zkušenosti. A to jak mi z x míst nenapsali ani "děkujeme, nemáme zájem" bylo fakt deprimující. Už jsem potom přemýšlela o funkčnosti svého mailu, když mi z deseti míst nepřišla žádná odezva :D

Bezva článek, stručný a výstižný a oceňuji doprovodné obrázky. No, mě to bude čekat asi na jaře, tak to jsem zvědavá. To dobrovolničení je určitě dobrá rada, člověk tím opravdu mnohdy nabyde dobré zkušenosti, co se potom hodí.

Super článek, moc dobře jsi to popsala, samé cenné rady a zkušenosti. Já sama jsem práci dlouho hledala a chvíli trvalo než jsem se zapracovala, ale chce to píli, čas a rozhodně nic nevzdávat. Přeji hodně štěstí a Anglii mám ráda :-)

Zajímavý článek