pondělí 15. října 2018

Lake District

Už hodně dlouho jsem se chtěla podívat do Lake District - národního parku, který je proslulý svou krásou a opěvovaný v mnoha básních. Rozhodli jsme se tam vydat minulý týden, abychom využili poslední možnost, kdy by ještě nemusela být velká zima a hlavně nesnesitelný vítr na holých vršcích. Všichni nám vyprávěli, že v téhle oblasti pořád jen prší, takže jsme dost očekávali, že třeba ani na pořádný výlet do hor nebudeme moct jít. Vzali jsme si sebou svetry, rukavice, čepice, šály, prostě se vybavili pro nepřízeň počasí. V pátek dopoledne, kdy jsme se vydali na cestu, bylo zataženo a pršelo. 
Nakonec jsme ale byli překvapeni, jak krásné počasí se udělalo v sobotu, takže jsme se bez obav mohli vydat do hor.
Ubytovali jsme se blízko města Penrith v penzionu, který dřív býval statkem, ale v současné době je kompletně zrekonstruovaný. Dali jsme si pořádnou anglickou snídani, a pak jsme vyrazili směrem k jezeru Ullswater, které je nekonečně dlouhé a kolem něj se tyčí strmé horské štíty. Už ten samotný pohled byl úžasný.

Dojeli jsme do městečka Glenridding (ten název by prý měl znamenat údolí kapradin, což se k němu dokonale hodí). Kousek za městem už byly vidět hory.
Naše cesta vedla nejprve kousek podél řeky, kde to hrálo barvami podzimu, jako by to ani nebylo skutečné, ale z obrazu. 

Brzy jsme ale vyšli na louku mezi rezavé kopce porostlé vřesem.

Jsem hluboce přesvědčená, že v tomhle stromě bydlí skřítci. Mezi kořeny mají dokonce pěkné jezírko na koupání!

Naše cesta začíná pomalu stoupat. Brzy necháváme zelené údolí za sebou a ocitáme se mezi vysokými skalními stěnami, které opravdu budí respekt svou velikostí a strmostí. Je tu spousta pramínků, které stékají z vrcholů do údolí. 

I když jsou kopce holé, jsou neskutečně zbarvené. Cesta začíná stoupat víc a víc, každou chvíli se zastavuju, abych se vydýchala, ale maskuju to tím, že fotím.

Na chvíli se zastavujeme u krásné hluboké tůně. Slunce tu nahoře začalo tak hřát, že jsem si sundala bundu a jdu chvíli jen v tričku. Kdyby bylo léto, tak bych snad do té tůně skočila! :D

Nakonec jsme se přeci jen dostali až na vrchol, tedy spíš pod vrchol, který se nazývá Hellvelyn. Fotka v protisvětle sice za nic nestojí, ale tady je jako důkaz.

Usadili jsme se na kameny u malého horského jezírka, abychom poobědvali. Měli jsme oběd rovnou i s představením, protože se tam najednou zjevila parta mladých kluků, kteří si zuli boty a začali se brouzdat v ledové vodě a dokonce si namáčeli i vlasy. Já se přitom snažila nezmrznout ve studeném větru, který opět začal foukat.

Rozhodli jsme se, že na samotný vrchol už se drápat nebudeme a půjdeme zpátky po hřebeni. Já byla nadšená z toho, že už nebudu muset dál do kopce.

Netrvalo dlouho a otevřel se nám pohled na druhou stranu do údolí. A ten pohled byl neuvěřitelný. No, posuďte sami. Ale stejně ty fotky nedokážou vystihnout ten pocit, když tam člověk stojí a tohle vidí na vlastní oči!
Vysvětlí mi někdo, jak zvládli postavit tu zeď??
Slunce nad mohylou

Pokračovali jsme v cestě dál, až se nám otevřel pohled směrem na Glenridding, ze kterého jsme vyšli a jezero Ullswater, které se táhlo snad donekonečna.

Odtud už nás čekal jen strmý sestup do údolí, který zahrnoval skákání po kamenech a bolely mě z něj nohy o dost víc, než z výstupu do kopce. Ale i s roztřesenými koleny jsem si říkala, že tenhle výlet stál opravdu za to!

A o tom, kam jsme se vypravili druhý den, zase někdy příště!




9 komentářů:

  1. To vypadá úžasně! Pohledy seshora i zespoda... krása, jak fotky, tak místo :)

    OdpovědětVymazat
  2. To je nádhera! Vždy, když slyším o Lake District, vybaví se mi William Wordsworth a Jane Austenová. :) Fyzicky jsem ale národní park ještě neměla možnost navštívit. Snad při příští cestě do Británie.

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherná panoramata, jako by to snad ani nebylo skutečné...
    No jasně, skřítci! Ty jejich zakamuflovaný domečky já dobře znám. Když chodíme s druhorozeným ze školy zkratkou, je tam taky jeden podobný strom. A pak ještě takový vykotlaný pařez, tam bych ale řekla, že mají letní sídlo, páč je dost vykotlanej a zimě jim tam asi dost fouká :D.

    OdpovědětVymazat
  4. To je krásné! ♥ Trochu mi to připomnělo cestu podél pramene Labe v Krkonoších ve Špindlerově Mlýně, kde jsem byla v létě. Je to tak uklidňující - naživo, i jen z fotek. Snad i proto je tak dobré fotit, můžeš si tu krásu a klid vždycky připomenout... ♥

    OdpovědětVymazat
  5. Panečku, vy šťastlivci! Já byla v Lake District ke konci srpna a počasí nám zrovna nepřálo - jedno dopoledne bylo krásně slunečno, takže jsem trochu těch hor viděla, ale po cestě zpět (byl to asi 5 hodin dlouhý hike) už jsem nic nepoznávala a šla takřka poslepu. Takže ty výhledy vám závidím. :) Jinak ti kluci koupající se v ledové vodě - vždycky jsem si připadala jako nějaký boroček, který mrzne při prvním fuknutí větru. Ti Angličané jsou neskutečně otužilí, že? :D Ještě chválím fotečky, parádní. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě mrzí, že tě chytlo takové špatné počasí! My máme všeobecně na počasí tady v Anglii dost štěstí.
      Jo, Angličani jsou neskutečně otužilí! Nic jiného jim nezbývá, když od mala žijí v těch ledových domech, které se nedají pořádně vytopit.
      Díky! :)

      Vymazat
  6. Krásné fotografie. Na kraji Lake District jsem byla před pár lety a moc bych chtěla se tam jednou znovu podívat a podniknout i nějakou túru. Asi bude lepší sehnat si pořádnou mapu a vydat se tam na vlastní pěst než s cestovní kanceláří. A pak už jen doufat, že vyjde počasí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že cestování kancelář by byla zbytečná.Pokud člověk trochu ovládá angličtinu, určitě není problém si dopravu i ubytování zařídit sám. Na cestování po téhle oblasti se určitě hodí pronajmout auto, protože železniční síť je v těch místech dost slabá. Je tam opravdu nádherně, taky bych tam někdy chtěla znovu na delší čas.

      Vymazat
  7. Jé, to vypadá krásně. Připomíná mi to cestu na Sněžku. Jak já bych jen ráda někam vyrazila a pořádně se prošla. Ale s tím osmiměsíčním bříškem už se mnou nikdo nechce podnikat nic velkého, což na jednu stranu chápu, na druhou stranu mi to ale rozčiluje :D

    OdpovědětVymazat