Skotsko II.
Třetí den naší skotské dovolené jsme se rozhodli vyrazit na nedaleký kopec Ben Gullipen. Se svou výškou přes 400 metrů se nejedná o žádnou horu, ale to mi vyhovuje, protože přece jen nejsem zas tak zdatná, co se týče chůze do kopce.
Cesta nejdříve vedla krásným zeleným lesem plným kapradí, mechu, potůčků a náprstníků.
O kousek výš rostly spíš jehličnaté stromy a les připomínal třeba Krkonoše nebo Šumavu. Přes vysoké stromy nebyl žádný rozhled do kraje, ale po dalším stoupání se nám konečně otevřel pohled na vrcholek kopce.
Před výstupem na vrchol začalo pršet, takže jsme se plahočili do kopce v bundách a kapucích. Výhled ale opravdu stál za to. Do dálky se táhly modravé vrcholy a pod nimi se stříbrně leskla jezera.
Jezírko hned pod vrcholem.
Ještě jednou fotka z úvodu - moje nejoblíbenější. Můžete na ní vidět jezero Loch Venachar.
Člověk by tam mohl sedět a kochat se snad celé věky, ale za chvíli nám už byla zima a tak jsme se pomalu vydali zpět do údolí. Cestou jsme ještě potkali červené houbičky a slimáka.
Další den byl na plánu přesun do Ballochu, který se nachází hned na konci jezera Loch Lomond. Cesta po zvlněných silničkách mi dala docela zabrat, ale naštěstí jsem se zas rychle vzpamatovala. Protože od rána pršelo, neplánovali jsme žádný velký výlet a šli jsme se jen projít po břehu jezera.
Bohužel stále bylo zataženo, takže fotky od jezera jsou nezajímavě šedivé.
Blízko jezera je nádherný rozlehlý park u hradu Balloch, který ale není přístupný veřejnosti.
Nejvíce se mi líbila část zahrady ohrazená zdí, kde byla záplava nejrůznějších květin a keřů a také dřevěný tunel porostlý popínavými rostlinami.
A jak bylo poslední den? Můj milý se vydal zdolat vrchol hory Ben Narnain, na který jsme si netroufla, tak jsem ho poslala samotného. Přinesl s sebou spoustu krásných fotek, já vám tu ukážu alespoň jednu. Jeho vyprávění si můžete přečíst tady - papuchalk-nalezato.
Kromě toho tam můj milý potkal ještě jedno zajímavé zvířátko - divoký haggis! Už jste o něm slyšeli? Na Wikipedii popisují haggise takto:
Je to roztomilé zvířátko, jehož pravé nožky jsou delší nežli levé, což mu umožňuje pohybovat se po svazích ve velmi vysoké rychlosti, aniž by upadlo. Bohužel takovouto výhodu má pouze při pohybu proti směru hodinových ručiček. Jakmile totiž změní směr, bezmocně se skutálí do údolí. A tam jej již sbírají skotští sběrači haggisu a prodávají jej po celém Skotsku, kde je považován za nesmírnou lahůdku.(zdroj)
Mějte se krásně a užívejte zbytek prázdnin (pokud nějaké máte). My se zítra vydáváme na Skotské hry na Sychrově, na které se už moc těším.
6 komentářů
Vrátil se ze Skotska Prkk Česta !
OdpovědětVymazat... " Proč bez kalhot vrátil ses´ do Česka ?"
Na otázku starého Prokouka,
hajzl ! furt zatlouká ! zatlouká !
( prý mu je stáhla Lochnesska !)
Tak ještě že jsem nebyla u jezero Lochness. :D
VymazatJe to nádhera! Zvlášť ta první fotka. Jen na to koukám, tak si vybavuji, jak to kolem Lomondu vonělo deštěm, vřesem a navlhlou trávou. Krásná země.
OdpovědětVymazatHaggis pobavil. :)
Haggis! To je vážně cute! :D My jsme kdysi, když jsme projížděli Cornwallem, viděli takové ty divoké koně/poníky, to byl taky hezký zážitek. :)
OdpovědětVymazatKrásné fotky! Snad se do Skotska taky někdy budu moct takhle podívat. :)
Vím, že se opakuji, ale prostě.... Nádhera, nádhera, nádhera! Ta krásná příroda, ta zeleň a ten vřes. Poslední dva roky (asi?) si uvědomuji, že vřes mám opravdu moc a moc ráda. Zajímavé je, že jej mám spojený s pískovcovými skalami, vůní borovic a toho suchého písku, se sluncem. To se mi do toho Skotska úplnně nehodí.
OdpovědětVymazatTeda na to zvířátko koukám úplně vykuleně, neměla jsem o jeho existenci ani ponětí a docela dlouho jsem přemýšlela, jestli jako fakt nebo jste si fotili plyšáka :D
Haggis nemá chybu! :D ráda bych takové zvířátko v horách potkala :D
OdpovědětVymazat