Frodo ze Starobělského lesa

napsala - 11.4.20

Mrzí mě, že jsem se zas tak dlouho neozvala. Tenhle rok se zatím vyvíjí úpně nepředvídatelně, myslím, že nikdo jsme si na začátku roku neuměli ani představit, co se za chvíli stalo realitou. Naštěstí mi ale současná omezení nijak moc nevadí. Už delší dobu učím po Skypu nebo pomocí dalších online programů, takže jsem nepřišla o moc hodin, a některé, kam jsem osobně docházela, bylo možné převést také do online formy. Můj milý také nemá problém s prací z domova. Co mi vadí, je vycházení ven v roušce, ale to je jen maličkost ve srovnání s tím, co se děje ve světě. Také bych se už ráda vypravila někam do lesa, ale to asi ještě nějakou chvíli nepůjde, nemáme žádný les poblíž a veřejnou dopravou se nám teď cestovat nechce. O zábavu ale nemáme nouzi, už čtvrtý týden s námi žije malé štěně, které nám připravuje dostatek starostí i legrace, ale o tom až za chvíli. Chtěla bych vám nejdřív shrnout pár zajímavých událostí, které se staly v posledním čtvrt roce.

Leden byl moc pěkný měsíc, kdy se nám více dařilo nesedět jen doma a setkávat se s přáteli. Byli jsme na oslavě Tolkienových 128. narozenin, na TolkienConu a oslavila jsem třicáté narozeniny se svou nejlepší kamarádkou, se kterou jsem se setkaly v Praze. 


Od mého nejmilejšího jsem dostala takovýhle příňufný dort!

Náhrdelník Arwen, který jsem dostala od své nejlepší kamarádky Markét.

Také jsme navštívili kamarády, kteří bydlí v hájovně uprostřed lesů. Kousek od domu mají oboru s daňky a divočáky.

Únor pro mě byl vždy nejméně oblíbeným měsícem roku, většinou se v něm toho moc neděje. Člověk už má dost zimy, ale jaro je ještě pořád daleko. Přiznám se, že když teď vzpomínám na únor, moc se mi toho z něj nevybavuje a fotky nemám skoro žádné. Jednou příjemnou událostí určitě byl turnaj v karetní hře Magic, kam jsme jeli už poněkolikáté a bylo to  moc fajn, dokonce jsem vyhrála druhé místo.

Na začátku března jsme se vydali do Středověké krčmy a hotelu v Dětěnicích, abychom konečně využili dárkový poukaz, který jsem svému milému dala k narozeninám v listopadu. Trošku jsem se bála, jestli to tam nebude přehnané a nepříjemné, ale nakonec jsme byli nadšení! Už když jsme vstoupili do přítmí hotelu, dýchla na nás správná středověká atmosféra. Recepční se zeptala, kam jsme zaparkovali koně, posadila nás ke stolu v šenku a za chvíli přinesla klíč od pokoje. Všichni nám tykali, s čímž jsme počítali a vůbec to nevadilo, nikdo nebyl nepříjemný nebo sprostý (jak jsem četla v pár odstrašujících recenzích). V šenku nebylo vidět žádné elektrické osvětlení, všude pouze hořely svíce a já měla pocit, že někde v rohu určitě musí sedět nějaký hraničář s kápí staženou do obličeje. Náš pokoj byl také moc pěkný, záchod byl sice normální splachovací, ale tvářil se jako dřevěná latrína.



Působivá chodba vedoucí k našemu pokoji.

Večerní program v krčmě byl také zajímavý a příjemný. Během celého večera se tam vystřídala kapela s břišními tanečnicemi, ukázky šermu, vrhání nožů, točení talířů na dřevěných tyčích, výslech inkvizice, mučení (které nakonec nebylo nijak strašné, jak jsem se obávala) a další kratochvíle. Jídlo bylo moc dobré a obsluha měla skvělé průpovídky. Vrcholem programu byla ohnivá šou, ze které jsem ale ke konci už prchla, protože zápach petroleje byl dost nepříjemný. Foťák jsem si do krčmy nebrala, myslím, že by stejně v šeru moc dobré fotky nevznikly, raději jsem si jen užívala přítomný okamžik. Spát jsme šli kolem půlnoci, ještě v jednu nás vzbudily strašidelné zvuky, ale s tím jsme počítali a zase jsme brzy usnuli. Druhý den jsme ráno ještě rychle stihli zajít na prohlídku zámku, který stojí jen pár metrů od hotelu. Prohlídka to byla zajímavá a poučná, ale také jsem nic nefotila. Celé to bylo opravdu super a určitě se tam ještě někdy podíváme znovu. Pokud byste chtěli zjistit více informaci, koukněte sem.

A teď už se dostáváme k naší chlupaté příšerce. Už dost dlouho jsem toužila po pejskovi, jen jsem si nebyla jistá, jestli je to opravdu dobrý nápad. Pokud jste chodili ještě na můj starý blog, možná si vzpomenete na Ťapinku, fenku bišonka, kterou jsme měli, když jsem bydlela s mamkou. Když jsem byla malá, měli jsme také pejska, voříška. Takže není divu, že po pár letech bez jakýchkoli domácích zvířat mi začalo být smutno. Zvažovali jsme pejska z útulku, ale pokud si třeba pes prošel týráním nebo byl zvyklý se volně toulat venku, učení nových dovedností a odbourávání nežádoucího chování může být dost náročné. Můj muž nikdy žádného domácí mazlíčka neměl, takže pro něj to je něco úplně nového. Rozhodli jsme se, že štěně by bylo tedy rozumnější nápad. Abychom se nenechali napálit nějakou množírnou a mohli si být víc jistí, že štěně bude zdravé, rozhodli jsme se pro chovnou stanici. Při vzpomínce na Ťapku jsem chtěla štěně bišonka. U bišonků se člověk nemusí bát, že by měli sklon k agresi a také to není super akční pes, který potřebuje lítat hodiny venku. Začala jsem se tedy rozhlížet, jestli by nebylo někde k mání štěně, ale zjistila jsem, že poblíž žádná chovná stanice není...Až jsem narazila na chovatele z Ostravy, kteří zrovna měli štěňátka. Nejdřív mi představa, že bychom se vydali do Ostravy, přišla jako nesmysl. Ale ve facebookové skupině, zaměřené na chov bišonků, mě lidé ujistili, že jet se štěnětem vlakem dlouhou cestu není vůbec problém, že si aspoň začne hned zvykat a že se toho nemusíme bát. S paní chovatelkou jsme se tedy domluvili a za chvíli jsme jeli pendolínem směr Ostrava. Tam nás přivítala smečka bišonků, která se na nás vrhla jako záplava cukrové vaty. Mezi nimi se batolila malinká štěňátka, která ještě neuměla pořádně chodit, ale už se snažila spolu prát. Chovatelé byli skvělí, dali nám spoustu rad, všechno vysvětlili. Štěňátek měli šest a všem dali jména od M  - Marlon Brando, Merlin, Monte Christo, Madonna, Marilyn Monroe a jeden, co zbyl na nás - Mick Jager. Měli jsme téměř měsíc na to, abychom se na příchod štěňátka připravili. Nakoupili jsme vše potřebné a rozhodli jsme se, že jméno Frodo zní určitě o něco líp. 
Další cesta do Ostravy byla o něco složitější. Situaci s koronavirem už začala přiostřovat, i když ještě nebyl zákaz vycházení. Rozhodla jsem se, že nechci jet vlakem a přemluvila jsem manžela, abychom jeli autem. Nakonec cesta tam i zpět proběhla bez potíží, Frodo spal v tašce skoro celou cestu. 

A pak jsme ho tu už najednou měli. Když teď koukám na tyhle 2 fotky staré přesně 4 týdny, nechce se mi věřit, jak už vyrostl!


V rohu u lampy je Frodovo nejoblíbenější místo na spaní. 

S ovečkou (když zrovna spal, aby ji nerozkousal).

Jeho výsost Frodolín I. na polštářku.

 Ňufání s lamou.

Promovaný inženýr krmí psa - hovězí střívko připevněné k noze stolu, aby ji Frodo nezhltnul v jednom kuse.

Čtenář. Tuhle poličku už jsme museli vyklidit, protože si nenechal vysvětlit, že tam nemá lézt. 


Upřímně, neuměla jsem si představit, kolik je se štěnětem práce, protože Ťapinku jsme si brali, když jí byly 4 roky. A prvního psa jsem měla, když mi bylo 6, takže to už si taky nevybavuju. Každopádně, přišlo nám vhod, že jsme s Frodem oba doma, protože ta péče vyžaduje hodně pozornosti. Snažíme se ho nijak nerozmazlovat. Od první noci spí sám v pelíšku, i když nám všichni, včetně chovatelů říkali, že bude určitě hodně naříkat. Kňučel jen pár minut a pak si lehl a spinkal celou noc. Budí se sice pořád před šestou, ale jinak nás v noci většinou nijak nebudí. Taky se ho snažíme učit, aby zvládl být sám v ohrádce, i když jsme třeba v jiném pokoji. Kvůli současné situaci zatím nemáme možnost ho seznamovat s jinými psy a lidmi, ale také ještě čekáme, až dostane poslední očkování, takže by zatím ani k jiným psům chodit neměl. Je chytrý a rychle se učí, ale každý den má taky záchvat zběsilosti, kdy štěká a běhá všude kolem, aby si vybil energii. Je s ním prostě spousta starostí a radostí. Budu se vám snažit psát častěji, jak nám roste a co se nového naučil. 

Tenhle článek je hrozně dlouhý, ale po téměř tříměsíční neaktivitě to snad nevadí. Jestli se vám bude chtít, napište, jak zvládáte současnou situaci. Také můžete napsat o svých zážitcích se štěňátky nebo mláďátky všeobecně :). Budu se vám snažit pravidelně psát o tom, jak Frodo roste. 

Zatím přeju krásné Velikonoce a buďte všichni zdraví! 
Silwiniel











Mohlo by se vám líbit

11 komentářů

  1. Dodatečně všecko nejlepší k narozeninám, hodně sluníčka a dobrý nálady! :) Ten dort vypadá skvěle, hnedka bych se zakousla :D

    Gratulace k psímu kamarádovi, je to taková hezká huňatá kulička :) Taky si říkám, že by se mi doma líbilo mít nějaký zvířátko, ale bylo by mi trochu blbý ho nechávat doma většinu dne samotný, když jsme s přítelem v práci... Takže to asi zatím necháme na jindy :D

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Silwiniel,
    jsem moc ráda, že jsem si po strašně dlouhé době našla konečně čas a odhodlání a zrovna měla to štěstí, že jsem na tvém blogu narazila na článek. A na opravdu krásný článek.
    Co bydlíme s přítelem sami, se mi po rodině dost stýská - včetně zvířat. Člověk si to neuvědomuje, dokud je má dennodenně vedle sebe, dokonce občas nadává, když musí jít venčit nebo koupit krmení nebo co já vím, ale stejně... celý svůj život jsem byla na zvířata zvyklá (ať už pejsky nebo kočičky) a je mi trochu smutno, že žádné nemáme. Náš byt by se pro zvíře asi moc nehodil, na tom jsme se s milým shodli. Zvířátko si pořídíme určitě někdy, ale až později. Do té doby hladím pouliční kočičky, slintám nad fotkami, které mi zasílají příbuzní a známí, a doufám, že se brzy otevřou hranice a já budu moct ještě pohladit našeho Bertíčka (který už je úplně hluchý... a já se bojím, abych ho vůbec ještě mohla někdy pohladit...)
    Frodo je krásný a tak roztomilý a ňuch! Dortík k tvým narozeninám je sice taky parádní, ale na ty chlupaté fotky prostě nemá! :D <3

    Děkuji Ti moc za komentář, dodatečně přeji všechno nejlepší k narozeninám a tak nějak i to, aby se tenhhle rok přeci jen ještě nějak spravil. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlasti, děkuju. Moc ti přeju, aby ses stihla domů vrátit včas a Bertíka pohladit!

      Vymazat
  3. Froto je úplně k zňufání! Takový drobek roztomilý. Já chovala několik let potkanky a teď, co jsem poslední rok bez nich, to docela těžce nesu. Ráda bych si znovu zvířata pořídila (ať už zase potkany, nebo cokoliv jiného), ale trávím hodně času na cestách a v Praze se mi nepodařilo vymyslet hlídání, tak si zvířenu aspoň o to více užívám na návštěvách. Ať vám Frodo přináší jen samou radost!

    V Dětěnicích jsem jednou byla na obědě, když jsme projížděli okolo, a už tehdy jsem si říkala, že by středověký hotel rozhodně stál za nějaký pěkný víkendový pobyt. Tak mě těší, že čtu pozitivní recenze a byli jste tam spokojení.

    Dodatečně vše nej k narozeninám a budu se těšit na další články! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) Dětěnice jsou opravdu fajn, určitě to někdy vyzkoušejte.

      Vymazat
  4. Jsem ráda, že se objevil článek :) Poslední dobou jsem tu často nakukovala a říkala si, jak se Ti daří.
    Nádherdelní Arwen je překrásný. Nedávno jsem jím byla taky obdarovaná a jsem naproto nadšená.
    Ono to vypadá, že v lese (resp. celkově v přírodě) není o co stát. Ve chvíli, kdy by měli být lidé doma a chránit sebe i ostatní, tak najednou zjistili existenci i jiných prostor než nákupní střediska, posilovny a kina a venku vůbec není klid, ticho a pohoda, ale naopak zástupy lidí. Nepřestávám nad tím vrtět hlavou.
    O Dětenicích jsem už taky hodně slyšela. Asi mě úplně neláká vydat se tam, ale zážitek to musí být super.
    Frodo je úžasný! (a určitě lepší jméno než Mick Jagger ;D Nic ve zlém, Micku). Moc se mi líbí ty jeho fotky, všechna zvířata jsou stejná a cpou se na ta nejméně vhodná místa. Opravdová zábava nastává ve chvíli, kdy jsou už moc velcí, ale pořád se tam snaží naštosovat. Tak ať se Vám všem společně krásně žije! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Vítej zpět! :-) V Dětěnicích jsme byli jen na jídle před skoro pěti lety, když jsme byli na svatební cestě na Mácháči... Do pobytu tam bych šla, ale s rok a půl starým dítětem nevím... asi jste tam žádné malé děti nepotkali, co?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Malé děti jsme tam neviděli, otázka je, jestli by si to rodiče s dětmi mohli užít, když v hospodě začíná ten program až asi od 8 nebo 9 večer a je tam dost tma a rachot. Asi záleží na tom, jak dítě takové věci snáší.

      Vymazat
  6. Lembas mě nasytil na půl roku, nyní tedy vzhůru na další pečení!

    OdpovědětVymazat
  7. pejsek je moc pěknej, snad se ho podaří dobře vychovat, dort je boží, jste asi správně švihlí, a v Dětenicích jsem byla jen v té krčmě, asi bych si tam přála pracovat, tohle by mě mooc bavilo ponižovat hosty a za peníze :-)

    OdpovědětVymazat